Indonesie, zeme splnenych prani

Nez jsem se vypravila v dubnu poprve do Indonesie, vubec jsem nepremyslela nad tim, ze se mi tu muze splnit hned nekolik velkych snu najednou.

Ted uz o nich muzu mluvit, uz to nejsou ty prani, ktere si vzdycky prejete, kdyz pohladite sochu, obejdete trikrat ohen, preskocite sedm vln, vypadne Vam rasa, vidite padat hvezdu, nebo hodite drobaky do kasny. I kdyz to vsem kolem me vzdycky bylo jasny, ja byla poverciva a nikdy je nevyslovila nahlas, abych neprerusila kouzlo.

Mozna prave tyhle deti farmaru budou
moct jit diky nasemu projektu
na univerzitu 

A najednou sem prijela sem a zjistuju, ze za pul roku sem si splnila ctyri velky sny. Prvni z nich, a to je prave ten, na ktery jsem myslela vzdycky a porad se mi, potvora, vzdaloval, bylo konecne delat to, cemu sem venovala sest a pul roku studia, co me nejvic bavi a je smysluplny, a to pracovat na zemedelskym rozvojovym projektu. Myslim, ze nejvetsi roli v dosazeni tohoto snu hrala trpelivost a podpora mych blizkych, kteri vedeli, jak je to pro me dulezity a pri kazdym neuspechu (a ze jich nebylo malo), me vzdycky podrzeli.

Druhym snem, ktery se automaticky splnil dosazenim toho prvniho, bylo opet zit nekde mimo CR, poznavat nova mista a vstrebavat cizi kultury. A to hnedle v tropech, vecnem teple a krasne Indonesii. Tim jsme si odskrtli prvni dva, co ty dalsi?

Kdo me dobre zna, tak vi, ze jsem uz nekolik let "vespofilem". Je to skoro jak kdyz sem ve 14 letech otravovala mamu, at mi koupi Bravicko s megaposterem Kelly Family. :D Jen sem ted trosku starsi, sice mam uz penize na Bravicko, ale nemam garaz, kam bych ty "plakaty" povesila.

Ted uz na ni i jezdim :)

Toto plati doma v Nuslich, ale ne v Zemi splnenych prani, kde je starych "plakatu" pozehnane a jsou vice povazovany za odpad nez neco unikatniho. Tomu samozrejme odpovida i cena a zajem zlodeju, takze garaz neni potreba. A tak sem si splnila dalsi sen a s Martinem sme uz mesic hrdymi majiteli krasne PX 150 z roku 1980 (bohuzel ne papirove, to bysme museli moc uplacet). To, ze se trosku hur ovlada, neni tak mrstna jak moderni skutry, je tezka, hlucna a zvysila sem svuj pridel ke globalnimu oteplovani, vysvetluje nevericne kyvani hlavou mych kolegu nad mym nadsenim. Ale co, je to muj sen, ne? A i kdyz na ni jezdim jen po Tasbi do prace, mame vsichni radost, ze uz neotravuju s Bravickem a sem spokojena.

S mym skvelym instruktorem kratce
po ziskani licence

O ctvrtem snu jsem tu uz psala v cervnu, kdyz  jsem se stala nadsenym potapecem. Mam za sebou sice jen par ponoru a do mensich hloubek, ale cim dal vic si uvedomuji, ze ten svet tam dole me neuveritelne fascinuje a zacinam chapat zavislost na dychani pod vodou. :) Kdyz sem pred cca deseti lety jentak mezi reci planovala, ze si udelam potapecskou licenci, netusila sem, ze se budu opravdu jednou potapet, a to rovnou v Indosce, a ze je to az tak nadherny.

Nedavno jsem narazila na nazor, ze jsem si ted splnila vsechny sny, uz mi zadny nezbyly a vlastne uz nemam za cim jit. Samozrejme mi to nedalo, tak jsem se nad tim zamyslela. Nejdriv jsem se lekla, ze je to mozna pravda a ze ted bude muj zivot bez velkych snu prazdnejsi. :) Jenze pak sem si vzpomnela, jak sem pred par mesici lezela ve spitale a netusila jsem, co se mnou bude. No a dosla jsem k tomu, ze odkladani snu, aby nam nejaky zustaly na pozdeji, je blbost. Jsem ted stastna tak, jak jsem jeste nikdy nebyla. Dalsi uz se mi roji v hlave a nemuzu se dockat, az Vam zas o nich budu psat.

Sny vzdycky nejaky budou, budou se menit, nebo se najdou novy, budou jednoduchy i slozitejsi, a mozna zrovna pro Vas budou mnohem dulezitejsi nez cokoliv jinyho. Tak se zkuste nad nimi zamyslet a bezte si za tim. A i kdyz pak treba zjistite, ze ten megaposter je strasne nepraktickej a nikam se Vam nevejde, nikdy nebudete litovat, ze jste to aspon nezkusili... Slibuju ;)

Jam karet, karaoke a stolovani

Konecne cas, mam tu nejaky resty a v zasobe jeste dva prispevky. :)

Sice mam za sebou 10dni na Sulawesi, coz by vydalo na dalsi cestovatelsky blog, ale dneska mam chut Vam napsat o tom, jak vnimam mistni kulturu, zvyky a jak tezke je se nekdy prizpusobit...

Pokud jste si zkusili pracovat nebo studovat v jiny zemi, tak mi mozna date za pravdu, ze krome jazykovy bariery a novyho prostredi, je potreba si zvyknout i na odlisnosti v chovani lidi kolem nas, naucit se to prijmout a idealne se obcas jaksi preprogramovat, abyste lepe zapadli do kolektivu. A tim nechci rict, ze my se chovame lip a oni hur, vubec. Vzdycky jsem cizi kultury respektovala a snazila se od nich neco naucit.

Zanedlouho budu v Indonesii pul roku a cim dal vice pozoruju rozdily, na ktere dennodenne narazim a na ktere se snazim si zvyknout. Musim bohuzel rict, ze mi to zatim moc nejde, prevazne v praci, ale treba mi tohle sepsani trosku pomuze to prekonat a Vy se aspon priucite. :)

To, ze na ulici se Vas stale nekdo pta, kam a odkud jdete, kolik mate deti, jakyho jste nabozenstvi a jaky mate plat, uz v podstate prechazim. V obchode se nezastavim nad vyberem kremu, kdy 9 z 10 jsou belici. Mit tri mobily, jet v peti na motorce a videt partu vysokoskolaku hrajicich o pulnoci domino a popijejici jahodovy shake mi prijde normalni. Zpev z mesit je prijemnym upozornenim, ze je cas na obed, svacinu, veceri,... Zacinam si i zvykat na to, ze tu nikdo nikoho nezdravi, nepredstavuje se do telefonu a nedekuje, takze uz si neberu osobne, ze me lidi ignorujou a ze z toho darku nemaj radost. Lekla ryba je pro me prirozenejsi nez ziva. Jidlo krajim lzici a necekam, az ho prinesou ostatnim.

Ale co mi jeste porad mozek predhazuje jako divny, je pohled na nase manazery, ktery pekne hltaj rukama a na zaver si uprostred vety ukazkove rihnou (i damy samozrejme). To, ze kdyz je potreba neco vyresit, tak nikdy to neni tak akutni, aby nezbyl cas na modleni. To, ze zpev tu miluje kazdej, bez rozdilu kvality hlasu, a taky to dava najevo, at uz v aute, kanclu nebo na podiu pri karaoke. Taky jeste neumim sdilet jejich az detskou radost pri tom, kdyz nekdo zkazi pri teambuildingu hromadnou pohybovou hru typu "Cukr kava limonada", misto papaya rekne meloun, nebo se otoci na druhou stranu nez mel. I kdyz to se najde i v Cechach. :) Mit cisty nablejskany auto a boty je tu v podstate obsese, hromada odpadku vedle baraku ale nevadi. Dulezity rodinny udalosti (narozeni, smrt, svatby) se sdili se vsemi hromadnymi maily.

Jeste stale chodim na srazy vcas a presto, ze bych si tento zvyk rada zachovala, uz me nebavi vsude hodinu cekat. Na tohle maj dokonce pojmenovani a cas tu berou jako gumu, "jam karet", takze se vzdycky da krasne natahnout...

Jeste stale si nedavam pozor, co komu rikam, a pak se divim, ze do dvou minut to vi vsichni v radiusu 50m a ja celim dalsim doternym otazkam....

To, ze se Indonesani skoro vubec nestydej, jsou velmi hravi, pratelsky a s casem se moc nestresujou, jim muzeme vlastne zavidet. Jejich schopnost bavit se pri sklenicce vody, s uplne cizimi lidmi, je neuveritelna. Tohle jsou prave ty veci, ktere bych se od nich chtela aspon castecne naucit (az na ten cas teda :)).

Jsem zvedava, co budu psat zas za nekolik mesicu. :)

Salam!

Jodlovani na supervulkanu

Selamat sore vsem,

dneska Vam prinasim nove zazitky z nasi male dovolene na jezere Toba, kam jsme se v sobotu vydali stravit prodlouzeny vikend.

V srdci krateru spiciho supervulkanu

Nejdriv trosku geografie, jezero Toba se nachazi na severni Sumatre a je to nejvetsi sopecne jezero na svete, ktere vzniklo vybuchem supervulkanu pred 74 tisici lety. Tento vybuch udajne ovlivnil klima i lidskou populaci, takze to byla fakt sleha, kam se hrabou soucasny aktivni sopky, ktery jen zastavujou dopravu. :) Koho zajima vic.

Zaparkovane trajekty na jezere

Na Tobu se da dostat z Medanu ruznymi zpusoby, my zvolili udajne ten nejpohodlnejsi a nejrychlejsi, tzv. sdileny taxi pro 7lidi, ktery Te nabere a vysadi doma a stoji to 3x vic nez autobus, tj. 280Kc zpatecni cesta. Ta ma trvat neco mezi 3 az 5 hod, nam to bohuzel trvalo pres 6hod, prevazne diky nekonecnym zacpam v Medanu a zpozdeni ridice, i to je bohuzel Indonesie... Priste zkusime autobus a muzeme porovnat. Hlavnim turistickym cilem na jezere je ostrov Samosir, kam jsme se dostali trajektem asi za 40min (18Kc). S ubytovanim je to podobny jak na Pulau Weh, krasny tradicni domky nebo apartmany s vyhledem na jezero od cca 100Kc vys, vcetne horky sprchy, jupiii! :)

Tradicni dum

Tak a dost praktickych informaci a prejdeme k zazitkum. 

Oblast Toba je znama i tim, ze zde zije kmen Bataku, dnes uz protestantu, kteri stale dodrzuji spoustu tradic, jsou hudebne nadani a velice pratelsti.

Tradice jsou videt na prvni pohled, vsude krasny zdobeny dreveny domky na kulech se strechou vzadu vyssi nez vpredu a urcitym poctem schodu do malych dvirek. Vyssi zadni kridlo strechy znaci nadeji, ze pristi generace se budou mit lip zatimco pocet schodu znamena postaveni majitele. Domek vydrzi i ta nejvetsi zemetreseni a da se prenest na jine misto, prakticke, ne? :)

V tomto kostele byla detska party :)

Na kostely clovek narazi vsude, stejne jako u nas, jen jsou trosku novejsi a funguji i jako takova komunitni centra. Nejen, ze v nedeli do nich proudi davy svatecne obelecenych bataku, ale i dalsi dny jsou plny deti a zabavy. Jeden z mych nejsilnejsich zazitku je navsteva jednoho takoveho, kde deti nacvicovaly nejake predstaveni a tancovaly mimo jine na Gangnam style. Tomuhle rikam kulturni sok. :)

Zpevem tu vyjadruji vsechno

Hudebni nadani Bataku slysite po vecerech na kazdem kroku, kazdy hraje na kytaru a zpiva, hlavne po par sklenkach palmoveho vina (po kterem se da slusne opit :)). Jejich hlas, stejne jako vyjadrovani emoci je neuveritelny a jde z nej mraz po zadech. Ovsem kdyz zacnou jodlovat, clovek nevi, esi uz nemel toho vina moc a nezda se mu to. Napadlo by Vas nekdy, ze kazdy Batak na severni Sumatre umi perfektne jodlovat?!? Mozna to tam privedli misionari, ale rozhodne je to dalsi zazitek, na ktery se nezapomina. :)

Jejich pratelskost prispela k celkovymu dojmu z jezera Toba, ktery me nezaujalo ani tak svou prirodou a ryzovymi policky s buvoli, kterych uz jsem videla spoustu, jako to, jak se tu lide chovaji k navstevnikum, jak mluvi anglicky, jak maji stale usmev na tvari a neustale si s Vami chce nekdo povidat. Podobne neumele usmevy jsem videla jen na Sri Lance a castecne na Pulau Weh.

Nase slapadlo v tropickem raji

Na Danau Toba se urcite znovu vydame, mozna o Vanocich, atmosfera tam musi byt krasna, a mame toho tam jeste spoustu k videni. Mozna si zas pujcime labuti slapadlo, na kterym sme se hodne nasmali, zaplaveme si v celkem teplym jezeru (i na me :)), dame si rizek (ano, maj tu veprovy rizek!!!:)), palmovy vino, podivame se na vodopad a do muzea. Jen uz pravdepodobne nepojedeme na horky prameny primo tekouci z krateru, ktery pali a neda se v nich vydrzet :), ale urcite zas pujcime motorku a podivame se do jinych casti ostrova Samosir. A ti statecnejsi si muzou dat houbicky a pobavit se zase trosku jinak... :)

A s tradicnim batakskym pozdravem se s Vami loucim.

Horas!

Indoneske zdravotnictvi aneb Zachran se kdo muzes! :)

Premyslela jsem, jestli sem mam tohle vubec psat, ale nakonec jsem se rozhodla, ze se se svoji zkusenosti s indoneskym zdravotnictvim podelim a treba to nekomu dalsimu zachrani zivot nebo aspon spoustu nervu... Anebo to nekoho pobavi, esi se teda dopracuje az na konec tohohle nejdelsiho prispevku. :)

Par hodin predtim, nez me zacaly bolet zada.
Ze by byl tento drak zdrojem nakazy? :)

Jak to vsechno zacalo? V cervnu 2013 me po dlouhe ceste z Calangu do jizniho Acehu zacaly najednou bolet zada a do dvou hodin uz jsem nemohla nic nez poprosit kolegy, at mi nejak pomuzou. Bylo asi 11 vecer a my byli doslova na farme na kraji male vesnice. Protoze uz jsme tam meli projekt par let, zavolali jsme rovnou starostovi a ten nam poradil, ze par minut autem od nas ma ordinaci jedna doktorka. Nalozili jsme me do auta s pichlou pneumatikou (i rezervou, ano, tohle se proste stava, kdyz je nejhur...) a za chvili uz jsme klepali na dvere malyho nenapadnyho domku u cesty. Pockali jsme asi deset minut venku na lavicce (velice jednoducha cekarna), nez se doktorka zahali, a konecne uz jsem lezela u ni na lehatku a doufala, ze se mi ulevi. Snazila jsem se ji s pomoci kolegy na telefonu vysvetlit, co me trapi, ale bohuzel si trvala na svym a dala mi pet ruznych leku na bolest, stres, zaludek a buh vi co jeste. Ja to samozrejme sezobla vsechno, pac sem verila, ze doktorka vi, co dela a navic sem stejne nevedela co je na co. Do rana jsem nic nenaspala a tak jsme se s ruznymi CZ a US zdravotniky na telefonu snazili zjistit, co mi to teda je. Horkym tipem se stal zanet ledvin, takze dalsim ukolem bylo sehnat ATB. 

Spousta leku, nektere v neoriginalnim obalu,
pribalovy letak necekejte

Druhy den jsme tedy vyrazili za doktorkou znova, ta tam ale nebyla a prekvapeni! Ze pry neni doktorka a mame jit ke specialistovi do blizkeho mesta Kota Fajar. Pri vstupu do cekarny me zaujalo mnozstvi plakatu zamerenych pouze na zeny a deti. Prevelky zajem cekajicich a personalu o me uz me tak neprekvapil... Zachranovala me Megan, ktera absolvovala vsechna povinna foto za me a mistni kolega, ktery vsem kolem vysvetloval co mi je... Vyplnila jsem nejake formulare a zanedlouho me vyzvedla sestra a zavedla me do malinkate ordinace. Kdyz sem specialistovi vysvetlovala, ze me priserne bolej zada a dostalo se to uz i do bricha, tak zakroutil hlavou a rekl, ze je gynekolog...  To sice vysvetlilo plakaty v cekarne, ale prilis nepomohlo ke spravne diagnoze. Nastesti mi (i bez prohlidky) prodal ATB doporucena nasimi "prateli na telefonu". Schovavam uctenku na cca 300Kc na jmeno Bar Bara pro pojistovnu. Kopnu do sebe prasky a jsem si jista, ze tim moje navsteva doktoru konci. Za par hodin se zacnu klepat a vedro strida zimnice. Bolesti sili a rozsiruji se i na druhou stranu zad a jeste vice do bricha. Merim pravidelnost zimnic, abych vyloucila malarii a pripadne do sebe hodila Malarone, ale tu nakonec vylucujeme. Doktori na telefonu tvrdi, ze to neni dobry...

Konecne jsme sehnali nahradni pneumatiku a tak jsme dalsi den mohli vyrazit na dlouhou 12hodinovou cestu zpatky do Calangu. Cesta byla krusna, i kdyz se mi ji kolegove snazili co nejvic zpohodlnet na ukor svyho mista. Uplne vycerpana sem se dovalila v noci do svoji postele a doufala, ze treti den s ATB bude ten zlomovy. Ale opet jsem nezamhourila oka a rano jen zavolala do kanclu, jestli me muzou hodit do mistniho spitalu, ktery je moderni, velky, vybudovany po tsunami.

Nekonecne cekani na doktora doprovazi usirvouci piskot boticek, co ma na sobe dite behajici po chodbe. Nikdo si ho krome me nevsima. Sestricka se culi a mezi psanim esemesek z prvniho az tretiho telefonu nas posila od okynka k okynku, k registraci, zaplatit, a nakonec si najde i cas na foto pri mereni tlaku a teploty (36 stupnu na levnym digi teplomeru se ji nezdalo divny).

Asi po hodine se dostavam na radu (byla prede mnou jen jedna pani) a vydychnu si, pac tentokrat je tohle ten spravnej doktor, internista, co by o tech ledninach mel neco vedet. Doktor me prohmatal a dal mi takovou pecku do ty bolavejsi ledviny, ze jsem zarvala. Omluvil se a zhodnotil, ze to sou urcite ledvinovy kameny. Rad by mi pry udelal sono, ale to jeho bohuzel nefunguje, tak me posila aspon na rentgen. Tam cekame dalsi hodinu, protoze zrovna vypad proud (ze v uplne novy velky nemocnici neni generator me uz nechava chladnou). Z rentgenu se pry neda nic urcit, tak mi aspon vynadal za moji skoliozu a poslal me do Banda Acehu na sono a k dalsimu specialistovi...

Ctvrty den v bolestech, s horeckou, stale do sebe ladujici leky od "doktorky", gynekologa a nove i internisty, jsem byla prevezena nasim ridicem do Banda Acehu.  Doktori tu funguji tak, ze po vecerech maji svoje soukrome kliniky a pres den pobihaji po nemocnicich. Cekala jsem tedy do sesti do vecera v aute, pak dostala poradovy cislo a asi v osm dosla na radu. Konecne nefrolog! A mluvi anglicky! A zna Prahu! Ani tak mu bohuzel nenacuram... Hmmm... Kdy ja sem to vlastne byla naposled?  Taky nema sono, tak jedeme nekam do ultrazvukovyho centra, dalsi uctenky, dalsi fotky, dalsi story o mych ledvinach a kamenech, ktery uz slyselo nejmene padesat lidi... Myslim, ze ridic me vozil rad, kdy jindy se na nej sesype tolik hlav touzicich po informacich, co ty belosce je, a proc vypada tak hrozne...

Vracime se zpet k nefrologovi, ktery se POPRVY!!! dostal k podobne diagnoze jako pred 4 dny moji zdravotnici na telefonu. Chronicky zanet ledvin. Za otevrenymi dvermi mi dala sestricka cipek a poslali me do spitalu. Vedeli jsme, kam jit, do nejlepsi nemocnice v Acehu, Rumah Sakit Harapan Bunda, postaveny a vybaveny Nemci, taky samozrejme po tsunami. Hned me pokladaji u vstupu na lehatko a na treti pokus me napichnou na infuzi. Vsude mraky lidi, ale nejak malo personalu. Konecne me odvazeji do pokoje, wow, single nadstandard, s A/C a TV, vlastni koupelnou a navstevni mistnosti. Je mi znatelne lip, tak poprve informuju rodinu o tom, ze jsem v nemocnici, je o me dobre postarano a za tri dny budu zpatky v Calangu.

Nemocnice Harapan Bunda v Acehu,
bohuzel nemam vlastni foto

Postupne objevuju nedostatky, nevidim zvonek na sestru, zadny ovladac, drevena postel je nepohodlna, infuze moc nekape, vsude zacinaji lizt mravenci a zdravotnici prichazeji cim dal mene a samozrejme s nulovou anglictinou. Kdyz uz tam nekdo byl, tak to bylo stejne k nicemu. Nejaky doktor jednou prisel, naordinoval mi leky na chronicky zanet ledvin, ktery mi ale nedali, pac je nemeli. Teplotu mi neumeli zmerit, presto, ze sem mela jasny horecky, v zaznamech bylo neco kolem 36 st. Doted nevim, co do me lili kapackama, sestry se jen chichotaly my mizerny indonestine a nikdy poradne nezopakovaly co za ruzne barevny tekutiny mi to teda davaj. O nulovem soukromi se mi ani nechce mluvit. To, ze jste na jednoluzaku vubec neznamena, ze Vas neuvidi dvacet lidi, jak Vam davaj cevku. A proc mi sakra davaj cevku, kdyz ze me uz tri dny nic netece? Zajima je vubec, ze zvracim a nemuzu uz nekolikaty den spat a jist? Hlavou se mi honi tento clanek, ktery jsem nekdy pred rokem cetla, to sem jeste nevedela, ze sem pojedu pracovat. Libil se mi stastny konec, tak doufam, ze i ten muj bude. Nicmene ja jsem ve vyhode, je kolem me temer neustale tym kolegu, jak by to asi vypadalo, kdybych tu byla sama? Jednou zkousim volat na sestry, od kterych me deli dvoje dvere, esi udelaj neco s tou kapackou, ktera prestala tect... Bohuzel, bez odezvy...

Telo se mi zaplnuje toxinama a vodou a ja uz prestavam rozeznavat realitu od sluchovych halucinaci, ktery nabyvaji na intenzite... Uz pet dni jsem nespala a nejedla a do tela mi proudej dalsi a dalsi leky, ktery ale uz neni jak filtrovat... Jediny co si preju je, at ta bolest prejde a muzu konecne usnout...

Na druhym konci sveta v Praze se mezitim odehrava boj mezi pojistovnou, ruznyma doktorama a nasi centralou. "Je to vazny!" "Co vysledky testu?" "Je v nejlepsi nemocnici v okoli, prevoz by ji pravdepodobne neprospel." "Musi okamzite do zahranici!" "Nikam nemuze, neni stabilizovana." "Malajsii nezaplatime" "Potvrdte mi, ze se ji nic nestane",....

Po sesti dnech bolesti a zhorsovani meho stavu zazni slovo "dialyza" a to je popudem k doslova zachranny akci. Po divokem hledani letenek k nejblizsi zahranicni nemocnici, zarizovani viz, opetovnem dohadovani s pojistovnou, se prave ta konecne ozyva, ze za mnou posilaj special s doktorem a prevezou me do jejich smluvni nemocnice do Singapuru. Musim jen souhlasit s castkou pul milionu za prevoz. Dohodnuto. Za tri hodiny me uz nakladaji do sanitky a ja mavam kolegum, v tu chvili netusim, ze je vidim naposled... Na letisti ceka mala Cessna a ja neverim, ze tohle se deje kvuli me. Za dalsi tri hodiny pristavame v Singapuru. 

 Takhle me v noci privitala nemocnice
Mount Elizabeth (Zdroj: ME Hospital)

Naprosto hollywoodska akce, raz! dva! tri! Prekladani z nositek na dalsi, imigracni na letisti za dve minuty, samozrejme beze me, dalsi sanitka, a pak uz jen velky napis Mount Elizabeth Hospital, dalsi kapacky, tentokrat vsechno digitalni, konecne prevleceni do pyzama z hadru, co sem mela na sobe posledni ctyri dny (v Indonesii sem lezela jak jsem byla, zadna starost o povleceni ani o me, a s kapackama uz sem se prevliknout nemohla) a pak uz jen spousta odberu, milych tvari, vsichni mluvi anglicky... a konecne usinam...

Probouzim se na dialyze, stoji nade mnou kamaradi, co jsou to dobou nahodou v Singapuru a ja nevim, esi se k sluchovym nepridaly jeste zrakovy halucinace. Myslim, ze jsem i neco rekla a pak zase usnula. Dalsi den dalsi dialyza, podezreni na lupus, spousta doktoru a takhle to bylo jeste dva dny. Pak se to zacalo zlepsovat a ja stravila v tyhle singapursky nemocnici, kde mi zachranili zivot, dva a pul tydne. Bohuzel jsem se nemohla vratit zpatky do prace a tak sem si udelala dvoumesicni rekonvalescenci v Praze.

Konecne zas vysmata se pomalu
chystam domu

Rozhodne to nebyly nejprijemnejsi dny myho zivota, ale v pameti mi zustanou, stejne tak tvare a hlas doktoru a sestricek, ktery za mnou litali ve dne v noci a svym pozitivnim a casto vtipnym pristupem mi dodavali silu a hlavne mi zas vratili usmev. Tim mluvim o Singapuru. :)

Spatny diagnoze indoneskych lekaru se uz singapursti doktori nedivi, pry to tam maji bezne, ale stale je prekvapuje, kdyz tam pacienta jeste dorazi spatnymi leky, coz se stalo prave mne. I z obycejnyho zanetu muzou ledviny uplne selhat, pokud se jim k tomu dopomuze. A kdyz se jeste cestou prida plicni infekce, tak je veselo.

Nerada myslim na to, co se mohlo stat a spis se snazim brat pozitivne to, ze sem mela stesti, ze sem zas o neco silnejsi :) a moudrejsi... Pricinu uz se pry nedozvim, tak ani nevim, na co si davat pozor. Jedno ale vim, uz nikdy nepujdu k indoneskymu doktorovi, a to ani po precteni dalsiho clanku... Pojistim se na jeste vyssi castku a vzdycky budu mit u sebe vsechna cisla pojistoven (a nejen ja). Rozsirim lekarnicku o dalsi ATB a kdyz uz mi neco bude, tak si radeji zaletim za hranice a nebudu nic podcenovat, ten zivot za to stoji... ;) 

A jak vidite, ze vseho jsem se dostala a uz zas vesele pobiham po Indonesii. :)

                          Na zdravi a Hello Kidney! :)

Zdroj: Flickr, dekuju Maute
za povzbuzujici humor! :))

Kakaovy svet...

Salam!

Nejak me prepadla chut napsat Vam neco o projektu, o kterym uz toho konecne vim zas o neco vic, hlavne diky hrabanim se v databazi a sepisovani reportu se "startovnimi hodnotami", se kterymi budeme srovnavat na konci projektu r. 2015.

Takze hura, dneska jen a jen o kakau! :)

Jedna z nasich farmarek v Acehu

Projekt: "Trvale udrzitelne pestovani kakaa", ktery zacal loni a konci na konci r. 2015, ma za hlavni cil zvysit produkci z puvodnich cca 500kg/ha na cca 1tunu/ha v sesti indo provinciich na Sumatre a Sulawesi. Projekt navazuje na post-tsunami projekt PEKA v Acehu, kde uz se to povedlo, takze cil je realny. :) Momentalne je v nem zapojeno cca 25 tisic farmaru a dalsich 35 tisic se prida v nasledujich dvou letech. 

Asi se ptate, jak se da takhle dramaticky zvysit produkce a kde se vsichni ti farmari berou. :) 

Podle dat z Ministerstva zemedelstvi je tu skoro 1 milion kakaovych farmaru, vetsina z nich s podobnym pribehem. Pravdepodobne je vlada nejakymi prispevky nebo sousedi farmari namotivovali k tomu vrhnout se na pestovani kakaa, prvni roky jim to pekne plodilo, ale postupne se do toho zacaly poustet nemoci a skudci, stromy starly a produkce klesla i pod 200kg/ha (pri cene cca 40Kc/kg). To bohuzel neuzivi ani farmare, ani cokoladovy prumysl...

Takhle vypada uspesne naroubovani na stary uz malo
 plodici strom

Proto se par cokoladovych hlav (jako Nestle, Mars, Cargill, svycarska a holandska rozvojova agentura) dalo dohromady :) a rozhodlo se podporit projekty jako je tento (podobne probihaji i v zapadni Africe a tropicky Americe)... Kazdy farmar absolvuje min 9 dni skoleni v terenu (na demo farme), kde pochopi a vyzkousi si, jak se ma starat o stromy, jak naroubovat kvalitni rezistentni klony (variety, M rikal, ze to zni jak ze StarWars :D) pro obnovu starsich a nemocnych stromu,  jak hnojit atd. a dalsich asi 5 dni se uci jak se starat o boby po sklizni (cim kvalitneji zpracovane - fermentovane, ususene a roztridene, tim je cena na trhu samozrejme vyssi) aj. Takhle i farmy starsi 25-ti let muzou znova vyprodukovat 1 tunu na hektar a farmar muze vsechny decka poslat do skoly. Zni to az pohadkove. :))

O tohle vsechno a mnohem vic se stara Swisscontact, momentalne se svymi cca 100 zamestnanci vcetne me. :) Asi Vas nebudu zahlcovat vetsimi detaily, vsak se ptejte sami. Anebo si prectete neco sami: letak o projektu v Aj

Suseni kakaovych bobu trva cca 3-5 dni

A ted si muzete skocit pro cokoladu (ale jen nakou kvalitni :)) a premyslet o tom, kolik prace a casu treba zrovna ten sumatersky farmar stravil tim, abyste si ji mohli dat... Podotykam, ze vetsina z nich takovou cokoladu jako jime my, nikdy neochutnala a mozna ani neochutna, ale treba jejich deti uz jo. :)

          Kakau zdar! Nazdar!

Diky a svabi v TASBI

Selamat siang!

Konecne klidny vikend, kdy neprobiha zadny stehovani :),  tak mam cas Vam napsat nejake novinky. 

Jako prvni ale chci podekovat Vam vsem - mym drahym ctenarum, za prekonani tisicovky shlidnuti myho novyho blogu! Diky diky diky a ja teda budu psat dal... :)

Nas domek s klasicky vybetonovanou "predzahradkou" :)

Je to presne tyden, co jsme se nastehovali do novyho domku, ktery je soucasti residencniho komplexu Taman Setia Budi, lokalne nazyvanyho TASBI. Je to na Medan hodne zelena oblast s vlastnim koupakem, malinkatym golfovym hristem, supemarketama, restauracema a "ochrankou". V uvozovkach proto, ze sice tu vsude je, ale nikoho pri vjezdu stejne nekontroluje, a sem tam se tu neco ukradne. Takze opravdu nejsme v nejaky uzavreny residencni ctvrti za plotem, i kdyz to tak muze na prvni pohled vypadat. :) V Tasbi se nejen nachazi kancl Swisscontactu, takze to mam na mem super novem kole za cca 1500,- ctyri minuty :), ale je tu i pomerne slusna expat komunita, takze uz zname asi tricet dalsich, zpravidla velice zajimavych (v dobrem slova smyslu), zahranicaku. Prodava se tu chleba, syry, jogurty, tak uz sme tak trosku zalitovali, ze sme neprivezli suroviny na zalozeni mini pivovaru. :)

Tak a ted k domku. Chteli jsme sice apartman, ale bud byly obsazeny, nebo nehorazne drahy, takze domek se nakonec zjevil jako nejlepsi volba. Najit nekoho, kdo bude ochotny ho pronajmout jen na pul roku bylo slozitejsi, ale nakonec se podarilo a mame cca 3+1 za 25 000,- na 6mesicu. Ano, tady se plati predem, a bez kauce. :) Zvenku je baracek paradni, az pri blizsim zkoumani zevnitr muze clovek narazit na nejaky nedostatky, jako klasicky rucni splachovani :), zarivky, obcas prsi do kuchyne, zvlastni system zasuvek,... Ale clovek si rychle zvykne :) Mesity jsou nastesti daleko, takze se pouze z dalky ozyvaji exoticke zpevy. :)

Obyvak se zarivkou :)

Martinova kancelar v predsini :)

Domek byl polozarizeny, takze sme dokoupili lednicku, varic, Martinovu kancelar :) a nejaky skrinky a bylo. Zaciname se tu citit jako doma a asi se nam do drahy Jakarty moc chtit nebude. :) Majitelem je navic policajt a furt se nas pta, ze kdybysme meli nakej problem s bezpecnosti, mame mu dat hned vedet. :)

Ale aby to nebylo tak idylicky, prvni noc byla temer hororova :), nazvala sem ji "Noc svabu"... Priznam se, ze horsi byla asi pro M, nez pro me, pac ja se aspon neprobudila se svabem na ksichte... dvakrat... :D M tu pak behal ve dve rano po baraku s botou, stehoval nabytek a nemilosrdne ty nechutny rychly stvoreni zabijel... Je to muj hrdina. :)  Druhy den jsme hned koupili nejvetsi antihmyzi sprej a od ty doby se nejak svabi drzej zpatky, tak doufame, ze uz pochopili, kdo je tu panem... :)

No, ale tim sem Vas nechtela odradit od navstevy, mame tu pekny pokoj pro hosty s kingsize bed, tak dorazte, pridame i vetrak. ;)

A slibuju, ze priste napisu neco o kakau a praci. ;)

Yup, a kdo ma rad mapy, muze se podivat, co si tu s M po vecerech znacime, abysme se tu vyznali. :)
http://maps.google.com/maps/ms?ie=UTF&msa=0&msid=217225105458774647849.0004e7d08d7a911fdb54a

                      A s kakaovymi bobulemi se s Vami loucim...

Zpet v Indo...

Drazi pratele,
tak uz se zas vesele potim v tropickym vedru. Nalila jsem do sebe pullitr kafe, abych se probrala z jetlagu, kterej me neprijemne ovlivnuje (mozna to je i tema trema pivama, co do me jeste vcera vecer Manfred nalil...)

Prijezd byl vtipnej, let z Kulace zakoncil steward uzasnym indoneskym karaoke zpevem Whitney Houston za ktery sklidil obrovsky potlesk (jen my ruce zustaly daleko od sebe), a cesta z letiste trvala pres hodinu a pul (tedy vic nez letadlo z KL do Medanu), coz hned probralo mou mysl a konecne ji docvaklo, ze uz jsem zas tu...

Domaci byli kdesi na veceri, takze jsem prijela do prazdnyho baraku, jeste, ze uz jsem tu byla a vedela sem, ve kterym z tech deseti pokoju se mam asi ubytovat a kterou koupelnu muzu vyuzivat. :) Po hodince uz jsem ale byla nakrmena a snad uz po tisici vypravela historky z nemocnic...

No a taky uz snad konecne vim, co budu delat. :) Prvni dva az tri tydny budu v kanclu seznamovat se s nasi databazi, tukat do ni data a tim srotit indonestinu a pak uz me ceka prvni vyjezd na Sulawesi, asi zatim jen na tri dny, monitorovat kakaovy farmy a pomahat s prechodem z papirovy na digitalni formu sberu dat. To mam pro zacatek program na prvni mesic... Pak mi bude sef monitoringu predavat svy veci, pac na konci roku odchazi, interesting...

No a na prechodu prosince a ledna bychom se meli stehovat do Jakarty, i kdyz ja si pry muzu vybrat, esi chci zustat tady, nebo jit tam nebo do Makassaru, to jeste uvidime... :)

Za chvili mi jde Manfred ukazat tu databazi i s mym pracovnim kompem Lenovakem, takze zatim baj baj a ozvu se se zazitky z kanclu.

Mejte se!

Dest, soja a kakao

Hola hola z Calangu,
Dneska to bude nuda bez fotek, ale jak jsem slibila, mam pro Vas info, jak to se mnou bude dal.

Ale nejdriv zacneme tim destem, prosila jsem Vas o trosku z Cech, ale zda se, ze ste nam poslali celej monzun, takze tu uz patym dnem slusne prsi. Naplnil se stolitrovej barel, zaplavilo nam to policka (nastesti ne  opecovavanou patchouli) a dokonce zaprselo i v mym pokoji. Moje cerstve zaseta kukurice a soja utrpela mensi skody, teda spis ta kukurice, soje se nejak nedari vyklicit... jojo, pouceni pro priste, udelat test klicivosti... budu si pamatovat. Intern si snad muze dovolit zapochybovat. :)

A co ten dest v mym pokoji? To je vubec vtipny, posledni noc v mym malym kamrliku. Probudim se ve dve rano, slysim bourku a najednou par kapek, ale ne venku, ale uvnitr. Tak rozsvitim a zjistim, ze mi kape ze stropu na obleceni, tak posunu batoh (ktery slouzi jako policka) kus dal od zdi, a jdu si zas lehnout. Za chvili kape mnohem vic a ejhle, mam mokrou nohu. Tak zas rozsvitim a zjistim, ze se stropni dest rozsiril smerem k posteli. Posunu postel o deset cisel a jdu si zas lehnout. Za chvili slysim hotovej vodopad a mam mokrej celej bok, strop prosakuje po cely jeho delce na strane postele. Co mas asi ve dve rano delat. Tak sem zas posunula postel, tentokrat asi o metr a konecne usnula. Postel je jeste furt mokra, ale jinak v pohode. Takhle se se mnou rozloucil muj maly pokoj a dneska uz jsem spala ve velkym, s dvema pokojema, vlastni koupelnou, predsini (garazi) a trema!!! oknama. :) Skoda, ze je to jen na 6 tydnu, jinak by se to dalo pekne zabydlet.

Proc sest tydnu? Dostavame se konecne ke kakau (je mi jasny, ze to Vas stejne zajima nejvic :)). Schuzka s IOM se nekonala, neshodli jsme se na case, ale v Medanu slo vsechno tak dobre, ze 12.8. nastupuju do Swiss Contactu na internship zatim na sest mesicu, delat monitoring a evaluaci, plus neco navic s GISem, homegardens a kakaem, budu pobihat po Indosce a to vc. meho noveho objektu zajmu: Sulawesi (sak se podivejte na ten tvar, no, neni to bozi? :) Koho zajima neco k projektu (jen v Aj) - http://www.swisscontact.or.id/projects/scpp/about/  Takze ted uz zbyva jen zvladnout stehovani behem ramadanu, vyletet z Indonesie na par dni kvuli vizum, najit peknej barak blizko kanclu, poridit vespu a uzivat vydobytky velkomesta. :) No, Medan neni vubec hezkej a nic tam neni (krome 5mil obyvatel), ani Sharia :), takze maj zensky vlasy, ruce a nohy, maj tam pivo, obchody, kina, super masaze :) a dobry restaurace, to staci k preziti na nakou dobu.

Takze tak, zadna Sofiina volba se nekonala, bylo to hodne usnadneny, navic, kdyz sem videla ty kakaovy stromy a slysela magicke Sulawesi, bylo jasno. :) A taky se tesim, az uvidim, jak funguje velky projekt. A treba se nekam o vikendu obcas podivam (z Medanu je to kousek na sopky, jezero Toba a tak...) A tady ted skoncim a na dotazy rada odpovim. :)

Slunce v dusi

Sumatra hori, patchouli roste a pobyt se nejpise prodluzuje...

Zdravim Vas a po delsi dobe prichazim s updatem,

jak nazev prispevku napovida, budu se dnes venovat trem hlavnim tematum. Nebojte, ne vsechny budou zemedelsky, tak Vas to snad neunudi. :)

Zacneme tim horsim, at mame veselejsi konec. :) 

O ohrozenych orangutanech, nosorozcich, slonech a tigrech tu mluvit nebudu, stejne tak me nenajdete privazanou ke stromu. Chtela jsem Vam spis trosku priblizit, jak tu vypada okoli. Sumatra je plna lesu, nebo teda aspon byvala, ale v soucasny dobe, kam se podivas, tam vidis plameny, nebo aspon kour, kterej samozrejme musis i dychat. Neni den, kdy bysis nepripadal jak u taboraku, a to sakra velkyho. Je to masivni slash&burn, pocinaje malymi farmari obdelavajici pul hektaru, konce soukromyma a statnima spolecnostma, ktery se rozhodly promenit Indonesii v nejvetsiho vyvozce palmovyho oleje. 

Takhle to vypada skoro vsude podel hlavni silnice...

Mozna si nekdo z Vas rekne, ze nastesti mame porad chraneny uzemi. Tohle bohuzel ve zkorumpovany Indonesii nefunguje. Pripadu, kdy se nekde nahore neco podepise a pak se najednou tisice hektaru primarniho destnyha lesa promeni v plantaze, uz tu bylo nekolik a dalsi kauzy se zrovna resi. Vypalit tisic hektaru lesa neni samozrejme otazka jednoho dne, takze se to mistni neziskovky nekdy snazej zastavit, bohuzel to sou moc maly ryby... vysledek je asi jasnej... Nevim, na Borneu jsem nebyla, ale myslim, ze situace je tam dost podobna. A tady asi skoncim, pac byste na me jeste poznali, ze pochybuju o pozitivni budoucnosti tropickych pralesu...

patchouli pred a po mem zasahu, cca mesic od sebe

A jak jsem slibila, budeme pokracovat pozitivne. :) Zacneme mymi dosavadnimi uspechy... Zda se, ze lecba, kterou jsem naordinovala prichciplym rostlinkam patchouli, pomaha a zacalo se jim darit. Postavili jsme strisku a zacali hnojit vonavym hnojo-cajem, kterym pravidelne zalevame. Vsak tady mate dukaz. :) 

Mistni, kteri nejdriv nevericne kroutili hlavou, ted chteji od me poradit, asi mam radost. :)

Uz jsem zasela i kukurici a soju, ale to se pochlubim az priste. 

Tak tohle je moje dilo, jeste pred naplnenim :)

Dal jsme postavili kompost, Bara design :), snad neco vydrzi a bude se pouzivat. Trvalo to jen par hodin a nestalo to skoro nic, pac bambus je v podstate plevel. Super stavebni material, doporucuju! To uz sme jinak zpatky u tech lesu, drevo je tu strasne drahy, duvodem je, ze tezba je ilegalni... jak je tedy mozny, ze vsude vznikaj novy palmovy plantaze? no nic, sme u pozitivnich veci... :) Tak, tady je ten kompost, abyste vedeli, co tu tak bezne delam. Sem stastna za svy skautsky tabory, pac jinak bych asi moc nevedela, jak si poradit se sekyrou (jen s macetou me nikdo nenaucil). :)

No a na zaver prejdeme k tomu, co me ted ceka... Cely cervenec mam na zaverecnou evaluaci projektu, huuu, sem strasne rada, ze mi to sverili, ale musim se hodne ucit, hodne ucit. V sprnu to tu balime, nicmene Megan a Kelly me doporucily dal a zitra a pozitri mam dva pohovory, oboji jsou placeny internship. Jeden v IOM (Mezinarodni organizace pro migraci) a druhy ve Swiss Contact (velka NGO). Oboji prace s GISem a behani do terenu, takze prevazne monitoring a evaluace. Prvni v Banda Acehu, druhy v Medanu. Prvni mensi projekt na pripravenost na pohromy, druhy mega projekt (60 tis. farmaru) na pestovani kakaa. Oboji od srpna tak do prosince, pak se uvidi. Joooo, bude to Sofiina volba. :) Drzte mi palce, je to super sance.

Takze brzy se zas ozvu, jak jsem dopadla, jak bylo v Medanu (kam se zitra kodrcam 16hod) a samozrejme, jak se dari me drahe patchouli. :)

Mejte se a preji nohy v suchu

ScuBara, unikla duse a nejaka ta cisla...

Zdravim vsechny z uprsenyho Calangu,
prinasim Vam novinky a par cisel z meho indoneskeho sveta...

Hrabe mi z potapeni, to bude tim dusikem, co mi koluje v krvi...

tak pekne poporadne, prvni a pro me nejvetsi a cerstvou novinkou je, ze sem se stala certifikovanym potapecem, oujeee! takze od ted muzu objevovat podmorsky svet kde se mi zamane. :) kurz byl narocny i zabavny zaroven, instruktor byl takovej svuj, netravil jsi hodiny v ucebne, ale za to se naucil, ze pod vodou nesmis panikarit, ale obcas si od toho nemel daleko. mno, asi se to neda dobre vypsat, jaky to je, kdyz Ti nekdo z niceho nic sebere brejle pod vodou, odmontuje BC (hadici, co Ti automaticky nasyti vestu vzduchem), necha Te pod hladinou bez prisunu vzduchu... sak ja Vam to popisu osobne. Nicmene skolu Steffen Sea Sports na Pulau Weh muzu opravdu doporucit, za necelych 6tis. jsem se 6x potopila a naucila se mraky veci. Mam radost a mancaft ma taky radost. :)

No a kdyz uz sme u tech cisel, napadlo me, ze nekdo je ma rad, tak to tu popisu zas trosku jinak... :) mam za sebou 33dni v Acehu... Za tu dobu jsem stihla vydelat 4 620,- (ano, zacala jsem dostavat 140Kc denne, oujee) a utratit mnohem vic, ehm (to tu sdelovat nebudu)...

Takovy normalni den v Calangu... (Dart Vader v pozadi)

Najela jsem cca 300km na motorce, dvakrat brala benzin za 40Kc (ano, to je fakt, vubec to nezere a benzin je tu dotovany statem, takze litr stoji - sednete si - 8Kc) a jednou mi unikla duse... jen sem se zacla trosku motat na motorce a ono to nebylo zemetreseni, ale pichla dusicka na zadnim kole... nastesti jsou tu opravny na kazdym kroku a taxem usla cca 100m a nova duse vc. vymeny me stala 60Kc... Jo a pac se nikdo, cili 0 ctenaru! nezucastnil souteze o pojmenovani me Yamahy, dala jsem ji nazev Darth Vader, pac se na me obcas tak tvari... zatim moc nefuni, ale dneska trosku vrzal, to bylo asi tim 5mm monzunem...

Mela jsem cca 9 piv, ano, 33 dni a devet piv, coz je prumerne jedno pivo za necely 4 dny, to je slusny skore, na to, ze je to zakazany a nekoupis ho tu... za to vdecim Megan, ktera vzdy, kdyz je v Banda Acehu, tak nakoupi basu u Cinanu. A jednoho panaka becherovky, ale to uz sem tu psala. :)

Kure s ryzi, zabaleno v bananovym listu a papiru

Uz umim minimalne 150 slov v indonestine, coz mi usnadnuje lehce zivot, nicmene porad, kdyz na me spustej, taxem uplne ztracena... a to i v restauraci... uz sem zkusila tak 25 druhu jidel, tohle je asi nejcastejsi obed, ktery mi privezou kolegove do kanclu. Co si budem povidat, je to sucha nouzovka za 20Kc...



Prumerna teplota v Calangu je 29 stupnu, pocitova teplota 33. Nicmene cosi se deje, stale prsi (i kdyz je uz mimo destovou sezonu), v jiznim Acehu jsou zaplavy a dneska v noci ma byt 24, pocitove 23 stupnu. coz znamena, ze se z tilka dneska v noci stehuju do tricka...

Skoukla jsem zatim jen 9 filmu, asi je to tim, ze se mi nechce tahat notes do meho pribytku, ktery je cca 300m, a stejne chodim pozde (kolem 22.30 a vic) a to uz se jen poleju 10 kyblikama vody, vycistim svych 28zubu (jooo, kdysi davno sem mivala vsechny), prectu 20 radku z knizky nebo slovniku a usnu...

A u toho zatim asi skoncim, pekne jsem to uzavrela spankem, ktery tu uplne nezanedbavam, asi je to tim teplem (tim beznym, ne tim momentalnim), a kdyz se zadari, zatahnu to na 8 i 9hod denne, coz je u me nevidane...  budik zvoni v 8.15...  coz je za 8 a 3/4hodiny hodin... Darth Vader uz netrpelive ceka....


mozna budu muset pocitat ovecky na svym pyzamu, jestli prejdu prvni spaci moment...

scuBaru

Je ze me motorkarka!!!

Selamat malam,
dlouho jsem premyslela, co noveho Vam napsat, az jsem si nasla dve zaminky. :) Ta druha je Vam asi jasna z nadpisu, ta prvni je ta, ze dneska je to mesic, co jsem nasedla na Florenci do busu a odfrcela smer Brusel. Prosim Vas o Vase dojmy, jak dlouho Vam to pripada, protoze me to tak strasne leti, ze si to asi ani neumite predstavit. :)
Na oslavu tohoto maleho vyroci jsem si POPRVE! otevrela svou pasovanou Becherovku a nalila si malou cisi, uz tu chybi jen Busek, nebo Karel. :) hmmm, chutna tu vsechno uplne jinak, jak je to zakazany. :) A vlastne slavim i to, ze uz ridim motorku jako dabel. ;)

Predminuly tyden jsem mela prvni testovaci jizdu za mestem, kdy mi muj velice trpelivy motoskolak Kindi (nas office manager) ukazoval, jak se radi a startuje (kdyz je vybita baterka) a tak... chvili se trosku bal, hlavne, kdyz jsem to do kopce na jednicku trosku rozjela a on sedel vzadu (je ponekud objemnejsi). :D a taky, kdyz jsem se otacela... ehem... ale to byl jen nezvyk sily motoru, automat se Ti takhle vetsinou nerozjede. No a ted uz sem byla dvakrat sama na poli, to je tak 45min jizdy jednim smerem. Oujee, dneska uz to byla hracka a dokonce sem zkusila, co to zvire umi, vytahla sem to na celych 80! mozna by to dalo vic, ale bojim se, ze by mi moh kousek odletet, je sice v dobrym stavu, ale obcas se tam neco divne trese. :)
No, myslim, ze moje vespova budoucnost se zas o neco priblizila, auto me ridit neba (to leda tak kabrous nebo veteran:)), ale tohle jo a moc!

Ted me napada, ze jeste pro ni nemam jmeno, a tak vyhlasuju hlasovani, je to cerna kocka Yamaha Vega, ja mam cervenou velkou helmu. az bude jmeno, bude i fotka ;). Je to ted vsechno takovy veselejsi, muzu si kamkoliv sama zajet a uz me nemusi nikdo vozit. Uz bylo nacase. :)

No a co jsem udelala pracovniho? Zase nejaky ty brikety :), napsala dve zadosti o grant, navrhla novej komposter, pristi tyden budeme sazet kukurici a soju a pristavovat stinidla a ted pisu manual na pestovani zeleniny... Tak ted nevim, esi je to hodne nebo malo. :)

Tak ja radsi koncim, tohle je jen kratsi zprava, za chvili se z toho jednoho frtana mozna opiju. :D

Zdravim do jarnich krajin par metru od teto uzasne plaze...

Rybar na plazi v Calangu

Moje prvni dovolena na Sumatre, aneb poprve pod vodou...

Zdravim Vas opet vsechny z prekrasne zelene Sumatry,

dneska jsem tu 14 dni a uz jsem stihla prvni dovolenou. :) Stravila jsem uzasny tri dny na ostrove Sabang (aneb Pulau Weh, ale tak tomu tady nerikaji). Ostrov je vyhlaseny svym podmorskym svetem a atmosferou, jaka mozna kdysi davno byvala na Bali (myslim tim tak 40, 50 let zpet). Da se na nej dostat pomerne jednoduse, dvakrat denne jezdi trajekty (rychly i pomaly) z noveho pristavu v Banda Aceh. Trajekty jsem zkusila oba, cestu tam mi kupovali mistni, takze drahej rychlej executive class za cca 130Kc, takze sem stravila hodinu ve vymrzly kajute s malajskymi turisty a bez vyhledu. Nazpet jsem cestu nastesti zarizovala sama, takze jsem se za dve hodinky nahore na palube s obcerstvenim za krasnych 40Kc seznamila s mistni ucitelkou anglictiny, ktera me, po obligatnich asi triceti fotkach s jejimi studenty, pozvala k sobe domu do Sigli, tak se za ni uz tesim.

vyhled z bungalowu

Tak a ted k ostrovu, atmosfera je tam vazne pekna, samozrejme ale zalezi kde. Jsou tam odlehlejsi i rusnejsi plaze, ale diskoteky a bazeny necekejte. Myslim tim spis mraky stanku s kycovejma suvenyrama, prisernejma trickama a plovacima vestama pro mistni turisty. Ja stravila vetsinu casu na plazi Iboih a rozhodne nelituju. Je to uz trosku proflaklejsi backpackersky misto, je tu spousta bungalovu, nicmene nikdo nedela bordel, drahyho nelegalniho, nicmene tolerovanyho piva, se tu moc nevypije a vetsina jde poctive brzo spat, aby rano byli svezi na objevovani kras pod hladinou.

muj super bungalow

Ja si nakonec vybrala uzasnej bungalov primo na vode se soukromym akvarkem za super 100Kc na noc. Sice jsem to mela asi kilometr na zachod a v noci sem tezko hledala cesticku a obcas se vydesila, co to je za sramot venku, ale stalo to za to. :)
Misto se zda naprosto bezpecny a svedci o tom i duvera lidi, ktery Ti daj klidne najist a napit na sekeru, kasirovani funguje tak, ze si zapisujes, co si mel, a ja dokonce dostala cely svuj zakladni kurz potapeni s tim, ze to zaplatim priste, az zas prijedu...


Do vody jsem se ponorila hned prvni den, sebrala sem snorchling veci pujceny od Megan a vyrazila radsi s myma plovacima schopnostma spolecne se skupinkou peti britu (kterym sem vubec nerozumela :D) na druhy maly ostrov Rubiah podivat se, o cem to teda vsichni ti milovnici podmorskyho sveta mluvi. :) wow, korali jsou sice zniceny, pred par lety zacali najednou strasne rychle odumirat (pry oteplovani, znecisteni a kotvy), nicmene uz zas rostou novy. Ale ty ryby a rybky, kulaty, hranaty, ovalny, spicaty, chocholaty, teckovany, pruhovany, flekaty, zluty, modry, zeleny, cerveny, fialovy, ruzovy, chobotnice, mega oteviraci musle, hvezdice, sepie, hadi....... dost, at Vas to neunudi. :) hned u brehu byla schovana murena, koukala na me, otevrela hubu a mala zluta rybka ji vycistila tlamu. :) a to sem nevidela tu zelvu, co skupinka po rozdeleni pozorovala... slusna motivace jit pod vodu znova. :)

indonesti teenageri radi u vodopadu

Prekvapeni, druhy den sem mela tak strasne spaleny nohy, ze sem sebrala odvahu a jednu z britek a vyrazily sme na objevovani pevniny na skutru. Divim se, ze sem prezila prvni vyjezd, ale pak uz to byla sranda a dokonce sme se i vystridaly. krome krasny zelene, vody, plazi a jednoho vodopadu bych ani nerekla, ze je tam az tak neco super k videni, ale projizdka po ostrove stoji za to. nemluve o tom, ze jsem potrebovala trosku natrenovat jizdu na motorce. :) byla jsem na svym prvnim vulkanu v zivote a bylo to zklamani, jen trocha siry, smrduty vajicka a bublajici voda, no, snad budou sumatersky sopky o neco lepsi. :)

vyrazim na svoje prvni potapeni

No a pak jsem porad tak premyslela, jak to teda s tim potapenim je, jestli to zkusit, nebo si dat rovnou kurz, nebo se na to z financnich duvodu vyprdnout... s podporou Britky (ktera se 15 let nepotapela) sem treti den vyrazila na tzv Discovery Scuba Diving, takze ponor do 12m s instruktazi a zakladnima pravidlama... mno.... asi sem se zamilovala do potapeni... byla sem strasne nervozni, ale prekonala sem se, otevrela oci pod vodou, procistila si poradne nos :D a se zalehlejma usima a vysokou hladinou adrenalinu v krvi se rozhlizela kolem a neverila, ze jsem ted i ja soucasti tohohle obrovskyho akvarka. :) proste wow, snorchlovani uz nikdy nebude co byvalo... :) bylo to nadherny a rozhodla jsem se, ze v kvetnu nebo cervnu tam jedu zas a udelam si potapecskej kurz zatim do 18m a pak uvidim... beru to jako investici do budoucna a dam si to asi  k narozeninam, nebo ke dnu deti. :)

vecer jsem si dala zaslouzeny pivo na sve terase
a rano frcela do Banda Acehu, ktery sem konecne poradne prozkoumala a prosla vsechny "tsunami aktivity", jako ruzne porozhazeny lode po meste, co tam vlna zanesla (az 5km do vnitrozemi), muzeum, masovej hrob atd atd... bylo mi z toho ouzko...

lod zanesena 5km do vnitrozemi, vsech 59 clenu posadky prezilo

 clovek si to porad nedokaze predstavit, velka vlna, 20m vysoka, rychlost 500km/hod a nekde az 10km ve vnitrozemi... pac v Calangu to tolik uz videt neni, tady to nikdo moc nepripomina, ale tam je to jeste znat a hodne na to upozornujou...

vsichni se tu s cizincema radi foti

a co lidi? krom toho, ze davaj na sekeru :), tak jsou zatim vsichni uzasny, nejlepsi, co jsem doposud zazila, ani SRi Lanka takova nebyla, tam uz byli obcas zkazeni. Vsichni se na Tebe usmivaj, chtej se s Tebou bavit, milujou, kdyz obcas neco kvaknu indonesky... myslim, ze sou tu obrovsky vdecny za to, jak jim vsichni od r. 2004 pomahali a davaji to najevo...






tak jo, musim se pustit konecne do prace, dneska jsem nejaka spomalena. :)
tesim se priste,
potapka