Indonesie, zeme splnenych prani

Nez jsem se vypravila v dubnu poprve do Indonesie, vubec jsem nepremyslela nad tim, ze se mi tu muze splnit hned nekolik velkych snu najednou.

Ted uz o nich muzu mluvit, uz to nejsou ty prani, ktere si vzdycky prejete, kdyz pohladite sochu, obejdete trikrat ohen, preskocite sedm vln, vypadne Vam rasa, vidite padat hvezdu, nebo hodite drobaky do kasny. I kdyz to vsem kolem me vzdycky bylo jasny, ja byla poverciva a nikdy je nevyslovila nahlas, abych neprerusila kouzlo.

Mozna prave tyhle deti farmaru budou
moct jit diky nasemu projektu
na univerzitu 

A najednou sem prijela sem a zjistuju, ze za pul roku sem si splnila ctyri velky sny. Prvni z nich, a to je prave ten, na ktery jsem myslela vzdycky a porad se mi, potvora, vzdaloval, bylo konecne delat to, cemu sem venovala sest a pul roku studia, co me nejvic bavi a je smysluplny, a to pracovat na zemedelskym rozvojovym projektu. Myslim, ze nejvetsi roli v dosazeni tohoto snu hrala trpelivost a podpora mych blizkych, kteri vedeli, jak je to pro me dulezity a pri kazdym neuspechu (a ze jich nebylo malo), me vzdycky podrzeli.

Druhym snem, ktery se automaticky splnil dosazenim toho prvniho, bylo opet zit nekde mimo CR, poznavat nova mista a vstrebavat cizi kultury. A to hnedle v tropech, vecnem teple a krasne Indonesii. Tim jsme si odskrtli prvni dva, co ty dalsi?

Kdo me dobre zna, tak vi, ze jsem uz nekolik let "vespofilem". Je to skoro jak kdyz sem ve 14 letech otravovala mamu, at mi koupi Bravicko s megaposterem Kelly Family. :D Jen sem ted trosku starsi, sice mam uz penize na Bravicko, ale nemam garaz, kam bych ty "plakaty" povesila.

Ted uz na ni i jezdim :)

Toto plati doma v Nuslich, ale ne v Zemi splnenych prani, kde je starych "plakatu" pozehnane a jsou vice povazovany za odpad nez neco unikatniho. Tomu samozrejme odpovida i cena a zajem zlodeju, takze garaz neni potreba. A tak sem si splnila dalsi sen a s Martinem sme uz mesic hrdymi majiteli krasne PX 150 z roku 1980 (bohuzel ne papirove, to bysme museli moc uplacet). To, ze se trosku hur ovlada, neni tak mrstna jak moderni skutry, je tezka, hlucna a zvysila sem svuj pridel ke globalnimu oteplovani, vysvetluje nevericne kyvani hlavou mych kolegu nad mym nadsenim. Ale co, je to muj sen, ne? A i kdyz na ni jezdim jen po Tasbi do prace, mame vsichni radost, ze uz neotravuju s Bravickem a sem spokojena.

S mym skvelym instruktorem kratce
po ziskani licence

O ctvrtem snu jsem tu uz psala v cervnu, kdyz  jsem se stala nadsenym potapecem. Mam za sebou sice jen par ponoru a do mensich hloubek, ale cim dal vic si uvedomuji, ze ten svet tam dole me neuveritelne fascinuje a zacinam chapat zavislost na dychani pod vodou. :) Kdyz sem pred cca deseti lety jentak mezi reci planovala, ze si udelam potapecskou licenci, netusila sem, ze se budu opravdu jednou potapet, a to rovnou v Indosce, a ze je to az tak nadherny.

Nedavno jsem narazila na nazor, ze jsem si ted splnila vsechny sny, uz mi zadny nezbyly a vlastne uz nemam za cim jit. Samozrejme mi to nedalo, tak jsem se nad tim zamyslela. Nejdriv jsem se lekla, ze je to mozna pravda a ze ted bude muj zivot bez velkych snu prazdnejsi. :) Jenze pak sem si vzpomnela, jak sem pred par mesici lezela ve spitale a netusila jsem, co se mnou bude. No a dosla jsem k tomu, ze odkladani snu, aby nam nejaky zustaly na pozdeji, je blbost. Jsem ted stastna tak, jak jsem jeste nikdy nebyla. Dalsi uz se mi roji v hlave a nemuzu se dockat, az Vam zas o nich budu psat.

Sny vzdycky nejaky budou, budou se menit, nebo se najdou novy, budou jednoduchy i slozitejsi, a mozna zrovna pro Vas budou mnohem dulezitejsi nez cokoliv jinyho. Tak se zkuste nad nimi zamyslet a bezte si za tim. A i kdyz pak treba zjistite, ze ten megaposter je strasne nepraktickej a nikam se Vam nevejde, nikdy nebudete litovat, ze jste to aspon nezkusili... Slibuju ;)