Makassar, muj oblibeny pracovni cil

Konecne prispevek ze Sulawesi, Celebesu, velkyho K, nebo rikejte si tomu jak chcete. :)

vyhled z kanclu :)

Zacnu Makassarem, kde uz jsem stravila dohromady asi 10 dni a hotel Swissbel v obchodni ctvrti Panakkukan uz je muj druhej indoneskej domov :). Makassar se mi jeste porad libi tak, jako na zacatku. Je trosku mensi nez Medan, ma kolem 3milionu obyvatel (takze ano, pro nas furt tri Prahy :)), ale je takovej vzdusnejsi nez Medan. Ulice sou sirsi, je zelenejsi, a mozna i ten morskej vanek dela svoje. :) Z myho pohledu je taky takovej modernejsi. Samozrejme ne jako Jakarta, ale Medan mi prijde porad hodne konzervativni. Mozna je to dany tim, ze to byl odjakziva obrovsky pristav, takze se tam tocili obchodnici vsech narodnosti a barev. Makasarani jsou zpravidla hrdi na to, ze jsou odsud, maji i svuj jazyk a na sochu byvaleho krale narazite ve meste nekolikrat.

moje milovana mesita :)

Jeden z mnoha kramku
na Pantai Losari,
ktery nabizi obcerstveni

Co jsem zatim v Ujung Pandang, jak se taky meste rika, videla/delala? Tak krome super vyhledu z kancelare, ktera je v 11. patre v mistni asi nejvyssi 20.patrovy 30let stary budove tisku, sem si jeste oblibila Pantai (plaz) Losari. Plaz to sice vubec neni, ale je to pro me TO misto v hlavnim meste Sulawesi. Je to mestska promenada s hotelama, stankama s dobrotama, kycema a suvenyrama (nebo kycovitejma suvenyrama), a navic s nejhezci mesitou, kterou sem kdy videla. Neni ani stara, ani malejma kachlickama vyzdobena, jako to mam rada :), ale je nova, moderni, skvele navrzena a navic smeruje na zapad Slunce (ano, jako vsechny mesity v Indossce, pac je tim smerem Mekka), ale tohle je pastva pro oko, dusi i usi. :) Teda aspon v sedm vecer, kdy clovek jen muze sedet na zidce, sledovat nadhernej zapad Slunce a poslouchat more a modlitby. V pet rano bych samozrejme mluvila jinak, kdybych spala v hotelu naproti...

Kdyz jsem tu byla podruhe, navstivila sem i dva okolni ostrovy. Ten prvni, Samalona, mensi a drazsi za to ani tak nestal, prestoze jsem po dlouhem hledani pod vodou  zahlidla mezi odpadkama rejnoka a Nema. Ten druhy, Lae-Lae, mi to ale vynahradil. Koupat se tam neda, ale pokud chcete videt zivot lidi nahnacanejch na malym ostrove u velkyho mesta, kam se da zatim dostat jen lodi, zajedte si sem. Lidi jsou mili, zvedavi, muzete si s nima zahrat focus nebo zarybarit a nakonec ochutnat neco z mistni gastronomie.

krab, co mi ale az tak nejel :(

Konro bakar, vytecny zebirka
s arasidovou omackou

Ted se dostavam k dalsi nedilny soucasti Makassaru, k tomu, co stejne zajima vsechny nejvic, jidlu. :) Mesto je vyhlaseny svyma rybama a seafood, no aby taky ne, na pobrezi, ze :). Ja zatim zkusila mega chobotnice, samozrejme mraky krevet a ryb a kraba (ten mi bohuzel nejak nejel). Dale skvelyma hutnyma nudlovyma polivkama Mie Titi, ne az tak dobrou polivkou Coto Makassar (pokud Vam vylozene nechutna vyvar ze vseho vnitrniho bez chuti  :)), vynikajicima grilovanyma hovezima zebirkama Konro bakar a skvelyma sladkostma (ano, to rikam ja :)), jako Pisang epe (grilovany banan polity cokoladou nebo palmovym cukrem) nebo Barongko (rozmixovany banan s kokosovym mlikem a vajickem, zabalena v bananovym listu, takhle to vubec nezni dobre :)).

moji novi fotograficky kamaradi :)

Co jsem jeste dalsiho zvladla? Skvele si nakoupila :), zabruslila si na lede, nebo teda spis celou dobu drzela svoji acezskou kolegyni, aby nespadla (ano, ctete dobre, v obchodaku je ledni brusleni za celych 20Kc na hodinu) a seznamila se s obrovskou grupou nadsenych fotografu, se kteryma sem stravila nakonec i dalsi vecer a uz se zas na ne priste tesim.

Jediny velky minus, ktery zatim pro me Makassar ma, je hafo poulicnich deti, kteri zebraji nebo pracuji na kazdem kroku. Bohuzel mi zatim nikdo nebyl schopny odpovedet, proc tomu tak je, a proc prave tady, kdyz nikde jinde sem tohle v Indosce zatim nevidela.

Ale ani to muj kladny vztah k Makassaru nezkazi. :) Dokonce jsem premyslela, ze bysme se sem prestehovali. Nakonec sem se ale rozhodla, ze se radsi vzdycky budu tesit na sluzebku do naseho regionalniho kanclu. :)

Z Celebesu s pozdravem :)

Djakarta - Velky Durian

Zdravim z Makassaru!

Ano, trosku matouci, ale budu psat o Jakarte... Ja vim, jeste jsem nenapsala o drivejsich cestach, ale vydrzte, ted jsem tohohle plna. :)

Konecne jsem JI videla, vsemi nenavidenou nebo milovanou, presne tak, jako jeji prezdivku - mistnimi oblibene ovoce "durian". Podoba 'Big Durian' s 'Big Apple' v Novem Jorku podle me neni nahodna. Centrum se splha tak vysoko do vzduchu, ze az se nekde dozvim, ze se mu rika "indonesky Manhattan", vubec nebudu prekvapena. :)

Presto, ze sem do Jakarty priletela vecer, ktery stravila jen v taxi a hotelu a odlitala druhy den rovnou z kanclu po meetingu, zanechalo ve mne tohle mesto spoustu pocitu, a to se mi az tak casto nestava... 

Jakarta me privitala ve vsi parade - vecne vsemi omilanou a osocovanou zacpou, kdy jelo moje taxi z letiste prumernou rychlosti 5km/hod, a cesta zabrala misto 45minut 2,5hod. Ze pry prselo, takze byla opet zaplavena. No jo, kdyz nekdo postavi 40% mesta pod hladinou more a nepremysli, ze tam je par velkych rek z hor, tak at se pak nedivi, ze je mesto obcas zaplaveny az ze 70% procent. Ted tu mluvime o meste, ktery ma tolik obyvatel, jako nase Zeme ceska... Takze destiva sezona = zaplavy, mistni vlada sice pracuje na tom, aby to bylo jinak, ale je to podobny jako s tema zacpama, vono to bude.... :) 

Kdyz sem sla v super hotelu spat, pripadala sem si, jak kdyz sem prijela poprve do Medanu z Calangu. Takze tak trochu jak Alenka v risi divu... Vsechno modernejsi, vetsi, kosmopolitni, najednou muzes koupit co chces a mas spoustu moznosti traveni volnyho casu, vcetne ledniho brusleni :). Nemluve o moznostech na seznameni se s dalsima lidma. Teda ne, ze bych si stezovala, ze jich je v Medanu malo, ale stejne, Jakarta je hnizdo expatu a preci jen min konzervativnich indonesanu...

Vyhled z myho okna v hotelu, vic fotek bohuzel nemam,
 teda snad prozatim :)

Ted uz je Vam asi jasny, ze se mi Jakarta libi, teda zatim :), je to strasne dynamicky rychle se menici mesto a ja si preju, abych ho mohla sledovat v case. :) Ze pry Medan je tak na urovni Jakarty pred 15 lety, no, i to bych si chtela jednou overit. :)

Takze ja narozdil od mych kolegu, se vlastne do Jakarty i tesim, i kdyz financne to bude cara pres rozpocet...

Teda esi Allah da. :)

Tot me pocity a ja jdu pokracovat v praci. :)

Stastny Novy rok!

Selamat tahun baru! 

Aneb stastny Novy rok!

Po delsi odmlce k Vam zase prichazim s nejakymi zazitky z cest a zivota na Sumatre. Mela bych to rozkouskovat, jinak to bude moooooc dlouhy. :)

Nas stromecek ze svicek na okne :)

V tomto dile se rozepisu o tom, jak jsme slavili Vanoce a Novy rok v muslimske zemi na druhe strane sveta.

Asi tusite, ze atmosfera Vanoc tu byla velice neutralni. Krome nakupnich center, ktery se snazej vyrejzovat na kazdym svatku co se jen da, byste ani nepoznali, ze se blizi pro nas nejdulezitejsi oslava roku. Ale po predvanocni navsteve krasne vyzdobene svycarske domacnosti jsme taky preci jen nabehli do krestanskyho obchodu, nakoupili blikaci svetylka a ruzny ozdoby a nakonec se i my radovali nad nasi skromnou vanocni atmosferou.

Skvela skoro stedrovecerni
 vecere po expatsku :)

Dovolena nam zacala 23. po obede, kdy jsme vyrazili shanet dulezite a na mistni pomery velice exoticke ingredience na tradicni bramborovy salat a dva druhy cukrovi (hribecky a rafaelo kulicky - ty uz tak exoticky nejsou :)). Kupodivu jsme sehnali i kysely okurky (tentokrate ne v sojovy omacce, ehm) a majolku Hellmans, takze i bez Moravanky salat chutnal skoro jako od maminky. :)) Vse jsme ten vecer prinesli na vanocni party, ktera se konala u Manfreda a Simone doma, a pridali ke skvelymu uzenymu veprovymu (jojo, tady je veprovy opravdu svatecni jidlo :)), sekany, domacimu chlebu, dalsim salatum a domacim zmrzlinam. Skvele sme se najedli, napili, pobavili se, poznali dalsi expaty a pozde v noci se presunuli na dalsi divokou miniparty u kamarada. Takze skoro jako v Cechach. :)

Na Stedry den mela byt akce podobna, tentokrat ale v nemecko-indoneske domacnosti, ale Martina skolily bacily (nebo predavkovani veprovym?), takze nakonec jsme zustali doma a ja si tu bastila sama druhou varku salatu. Sli jsme brzo spat at jsme svezi na vylet, na ktery sme vyrazeli dalsi den a ktery sme si dali misto darku pod stromecek. Teda dalsi darek, prvni byl dalekohled, at muzeme vic nacuhovat. :) 

O vylete se rozpovidam v dalsim blogu, ale jeste popisu, jakyho jsme meli Silvestra. Novy rok jsme se rozhodli stravit na jezere Toba, kde uz jsme to znali a kam jsme se chteli urcite vratit. Dokonce jsme bydleli ve stejnem domecku jako minule, a prvni dny jsme v podstate jen proflakali a bylo to krasny. :) 

Vanocni kaktus na jezere Toba :)

Jenze na Silvestra zas neco skolilo me, takze sice jsme ven vyrazili, ale ja cucala jen vodu, behala na zachod :) a koukala na tancici lidi kolem. Ani ta plastova flaska moc necinkla, a pac silvestra moc neresime, tak jsme si sli brzo lehnout. Rachejtle bouchaly jeste tri dny pote a ja se jen divim, ze to nekomu neustrelilo ruce, kdyz sem videla, jak s tim zachazej. :) Dalsi dny uz mi zas bylo lip, tak jsme objeli, co jsme minule nestihli a 3. ledna se nakonec vydali zpatky do Medanu. Az po ceste jsme si uvedomili, ze jsou snad vsichni lokalove na ceste, kdyz jsme se nemohli dostat do zadnyho autobusu a nakonec zoufale po nekolika hodinach pronajali auto. No, koho by napadlo, ze vsichni nekam pojedou v patek... Takze pouceni pro priste, nejen tyden po Ramadanu, ale ani na Novej rok nikam v Indosce nejezdit. :)

Takze doufam, ze jste si Vanoce i Novej rok uzili, jak ste chteli, my jsme asi celkove spokojeny, i kdyz smutno samozrejme taky bylo...

Tak jo, mejte se v roce 2014!