Moje prvni dovolena na Sumatre, aneb poprve pod vodou...

Zdravim Vas opet vsechny z prekrasne zelene Sumatry,

dneska jsem tu 14 dni a uz jsem stihla prvni dovolenou. :) Stravila jsem uzasny tri dny na ostrove Sabang (aneb Pulau Weh, ale tak tomu tady nerikaji). Ostrov je vyhlaseny svym podmorskym svetem a atmosferou, jaka mozna kdysi davno byvala na Bali (myslim tim tak 40, 50 let zpet). Da se na nej dostat pomerne jednoduse, dvakrat denne jezdi trajekty (rychly i pomaly) z noveho pristavu v Banda Aceh. Trajekty jsem zkusila oba, cestu tam mi kupovali mistni, takze drahej rychlej executive class za cca 130Kc, takze sem stravila hodinu ve vymrzly kajute s malajskymi turisty a bez vyhledu. Nazpet jsem cestu nastesti zarizovala sama, takze jsem se za dve hodinky nahore na palube s obcerstvenim za krasnych 40Kc seznamila s mistni ucitelkou anglictiny, ktera me, po obligatnich asi triceti fotkach s jejimi studenty, pozvala k sobe domu do Sigli, tak se za ni uz tesim.

vyhled z bungalowu

Tak a ted k ostrovu, atmosfera je tam vazne pekna, samozrejme ale zalezi kde. Jsou tam odlehlejsi i rusnejsi plaze, ale diskoteky a bazeny necekejte. Myslim tim spis mraky stanku s kycovejma suvenyrama, prisernejma trickama a plovacima vestama pro mistni turisty. Ja stravila vetsinu casu na plazi Iboih a rozhodne nelituju. Je to uz trosku proflaklejsi backpackersky misto, je tu spousta bungalovu, nicmene nikdo nedela bordel, drahyho nelegalniho, nicmene tolerovanyho piva, se tu moc nevypije a vetsina jde poctive brzo spat, aby rano byli svezi na objevovani kras pod hladinou.

muj super bungalow

Ja si nakonec vybrala uzasnej bungalov primo na vode se soukromym akvarkem za super 100Kc na noc. Sice jsem to mela asi kilometr na zachod a v noci sem tezko hledala cesticku a obcas se vydesila, co to je za sramot venku, ale stalo to za to. :)
Misto se zda naprosto bezpecny a svedci o tom i duvera lidi, ktery Ti daj klidne najist a napit na sekeru, kasirovani funguje tak, ze si zapisujes, co si mel, a ja dokonce dostala cely svuj zakladni kurz potapeni s tim, ze to zaplatim priste, az zas prijedu...


Do vody jsem se ponorila hned prvni den, sebrala sem snorchling veci pujceny od Megan a vyrazila radsi s myma plovacima schopnostma spolecne se skupinkou peti britu (kterym sem vubec nerozumela :D) na druhy maly ostrov Rubiah podivat se, o cem to teda vsichni ti milovnici podmorskyho sveta mluvi. :) wow, korali jsou sice zniceny, pred par lety zacali najednou strasne rychle odumirat (pry oteplovani, znecisteni a kotvy), nicmene uz zas rostou novy. Ale ty ryby a rybky, kulaty, hranaty, ovalny, spicaty, chocholaty, teckovany, pruhovany, flekaty, zluty, modry, zeleny, cerveny, fialovy, ruzovy, chobotnice, mega oteviraci musle, hvezdice, sepie, hadi....... dost, at Vas to neunudi. :) hned u brehu byla schovana murena, koukala na me, otevrela hubu a mala zluta rybka ji vycistila tlamu. :) a to sem nevidela tu zelvu, co skupinka po rozdeleni pozorovala... slusna motivace jit pod vodu znova. :)

indonesti teenageri radi u vodopadu

Prekvapeni, druhy den sem mela tak strasne spaleny nohy, ze sem sebrala odvahu a jednu z britek a vyrazily sme na objevovani pevniny na skutru. Divim se, ze sem prezila prvni vyjezd, ale pak uz to byla sranda a dokonce sme se i vystridaly. krome krasny zelene, vody, plazi a jednoho vodopadu bych ani nerekla, ze je tam az tak neco super k videni, ale projizdka po ostrove stoji za to. nemluve o tom, ze jsem potrebovala trosku natrenovat jizdu na motorce. :) byla jsem na svym prvnim vulkanu v zivote a bylo to zklamani, jen trocha siry, smrduty vajicka a bublajici voda, no, snad budou sumatersky sopky o neco lepsi. :)

vyrazim na svoje prvni potapeni

No a pak jsem porad tak premyslela, jak to teda s tim potapenim je, jestli to zkusit, nebo si dat rovnou kurz, nebo se na to z financnich duvodu vyprdnout... s podporou Britky (ktera se 15 let nepotapela) sem treti den vyrazila na tzv Discovery Scuba Diving, takze ponor do 12m s instruktazi a zakladnima pravidlama... mno.... asi sem se zamilovala do potapeni... byla sem strasne nervozni, ale prekonala sem se, otevrela oci pod vodou, procistila si poradne nos :D a se zalehlejma usima a vysokou hladinou adrenalinu v krvi se rozhlizela kolem a neverila, ze jsem ted i ja soucasti tohohle obrovskyho akvarka. :) proste wow, snorchlovani uz nikdy nebude co byvalo... :) bylo to nadherny a rozhodla jsem se, ze v kvetnu nebo cervnu tam jedu zas a udelam si potapecskej kurz zatim do 18m a pak uvidim... beru to jako investici do budoucna a dam si to asi  k narozeninam, nebo ke dnu deti. :)

vecer jsem si dala zaslouzeny pivo na sve terase
a rano frcela do Banda Acehu, ktery sem konecne poradne prozkoumala a prosla vsechny "tsunami aktivity", jako ruzne porozhazeny lode po meste, co tam vlna zanesla (az 5km do vnitrozemi), muzeum, masovej hrob atd atd... bylo mi z toho ouzko...

lod zanesena 5km do vnitrozemi, vsech 59 clenu posadky prezilo

 clovek si to porad nedokaze predstavit, velka vlna, 20m vysoka, rychlost 500km/hod a nekde az 10km ve vnitrozemi... pac v Calangu to tolik uz videt neni, tady to nikdo moc nepripomina, ale tam je to jeste znat a hodne na to upozornujou...

vsichni se tu s cizincema radi foti

a co lidi? krom toho, ze davaj na sekeru :), tak jsou zatim vsichni uzasny, nejlepsi, co jsem doposud zazila, ani SRi Lanka takova nebyla, tam uz byli obcas zkazeni. Vsichni se na Tebe usmivaj, chtej se s Tebou bavit, milujou, kdyz obcas neco kvaknu indonesky... myslim, ze sou tu obrovsky vdecny za to, jak jim vsichni od r. 2004 pomahali a davaji to najevo...






tak jo, musim se pustit konecne do prace, dneska jsem nejaka spomalena. :)
tesim se priste,
potapka

Konecne neco k projektu aj...

Selamat pagi, anebo dobre rano vsem,
jsem sice v Calangu teprv ctvrty den, ale mam pocit, ze je to teda o hodne vic. Dneska je nedele, a to je asi jediny den, kdy se tu nepracuje tolik jako ty ostatni. S Peru se to teda neda srovnat, co se tyce prace na projektu, nemyslim ted mistni. :)) Takze sem esce ani nemela chvilku na to si postesknout nebo nedejboze se nudit, coz je samozrejme fajn. Na druhou stranu zatim vubec netusim, kdy budu mit nejaky cas na navstevu okolnich ostrovu, ktery maj bejt prekrasny. Ale casu zatim dost. :)
Kdyz mam nahodou volnou chvilku, snazim se drtit Bahasa Indonesia, abych se aspon nejak rozumne domluvila, aspon se sousedy a nekterymi kolegy. Zatim mam tak tricet slov, az dosahnu stovky, dam vedet. :D Nejlip jsem si zatim pokecala s kolegyni, se kterou jsme sedely vedle sebe s kompama a Google Translate a bylo to paradni, to sem se naucila a dozvedela veci, jeste ze ho mame. :D

Rada bych Vam dneska napsala neco o projektu, abyste vlastne vedeli, co delam (ne, ze bych teda i ja vsechno vedela :)), ale treba si to muzete i vyguglit. Vcera jsem na poli stravila cely den plenim, okopavanim a likvidaci poskozenych rostlin a vypotila asi deset litru, jestli ta patchouli pekne neporoste, tak me klepne. :D Obcas jsem si vzpomnela na Amiky ve Vietnamu a vubec se nedivim, ze jim to tam moc neslo, v tom hicu se vazne neda nic delat. :D
Tak, ale abych neodbocila,zpet k patchouli (at vite, jak to vypada, mate tu obrazek)

Destilacni jednotka v Aceh Barat

Rozvojovej projekt Podpora pestitelu patchouli v Acehu podporuje od roku 2010 ctyri nove vznikly zemedelsky druzstva, ktery jsou rozlozeny mezi pul hodinou az 12hod odsud. Je to posledni velky projekt v post tsunami oblasti a Svetova banka na nej prispela 4,5mil USD, coz je mega castka na takovy projekt. V jednotlivych druzstvech se nejen patchouli pestuje, ale i destiluje (parni destilace) na esencialni olej, kterej se prodava momentalne cca 800Kc/l.

V soucasny dobe projekt konci, takze vsechen majetek uz byl oficialne predan druzstvum. My jim teda poskytujeme jeste podporu a snazime se je koordinovat, hledat zakazniky a donutit k praci. :) Patchouli tu neni nic novyho, acezska patchouli ma ve svete velky jmeno a je brana jako ta nejlepsi. Dalsim cilem je tedy ziskat ochrannou znamku oblasti puvodu. Staraji se o to dve holky, Megan a Kelly, stali indonesky zamestnanci uz jsou jen 4, driv jich bylo i 200.

Snazime se s Megan spalit infikovanou patchouli

No a ted co je prozatim mymi ukoly, je toho vic, a na kazdy ty farme maj jiny problemy (pokud jim to tam nejak funguje)... Projekt si bohuzel policka nemohl vybrat, dostal je prevazne od statu, takze nektery jsou pomerne casto zaplavovany. Patchouli tam teda samozrejme neroste... Takze budu sazet neco jinyho, z ceho by meli aspon trosku uzitek. Na jedny farme maj problem s nejakou plisni (to, co sme vcera vyskubavali a pak se to snazili spalit), mam tedy prijit na to, co s tim. Dalsi problem je s drevem, destilacni kotle sezerou pomerne hodne dreva, bylo by idealni zpracovavat nejaky odpady na palivo. Nekterym kytkam se vylozene nedari, tak prijit na to, cim to muze byt...
Napadu uz mam spoustu, tak uvidime, co se z toho uchyti a jak se tomu bude darit. Co si budem povidat, treba na to drevo a pudu meli myslet pri navrhu projektu... A mistni moc na tech polich nepracujou... Ale pro to sem tu ja. :)
O tom, jak co funguje a jak ne, jaka je tu korupce a tak, tady psat nebudu.

Myslim, ze tohle je zatim vycerpavajici, doufam, ze Vas to neunudilo!

Tak jeste hot news :), mozna na prodlouzeny vikend pojedu na ostrov Pulau Weh, abych to nebyla v baraku sama, kdyby prislo zemetreseni, juch! mozna budu moct byt i v kratkym! :)

Selamat tinggal,

Bahrum (indonesky jmeno :))

Zmena je zivot aneb pozdrav z Calangu, malyho zaprdlyho mestecka na Sumatre

Tak Vas zase po delsi dobe zdravim!
Kde zacit? Je toho opravdu hodne...

Vrhla jsem se do noveho dobrodruzstvi, rozhodla jsem se skoncit job v Praze a stravit zatim neurcitou dobu, ale rekneme prozatim pul roku, na druhym konci sveta. Takze jsem odjela pracovat jako Zemedelskej intern v ramci Caritas Czech Republic na projektu s patchouli (rostlina, ze ktery ziskavame destilaci esencialni olej - muzete ho znat treba ze sprchacu) a to na severni Sumatre, resp. v Acehu, konkretne Calangu, kde tsunami sebrala v podstate vsechno (vcetne nekdy az kilometru z pobrezi a skoro dvou stovek tisic zivotu), a co nezvladla tsunami, podarilo se castym zemetresenim... takze je tu hodne prace, i kdyz Charita uz je posledni neziskovkou v Calangu.

Letela jsem sem pres Brusel (timto dekuji Pete za paradne straveny dny v chladne Evrope:)), ktery se mi strasne libil, vubec sem si tam nepripadala cizi a ani jednou se neztratila, prosim. :) Jooo, to v Kuala Lumpur uz sem byla trosku vic lost, nicmene i tak to bylo fajn, stravila jsem tam jeden pekny den a obdivovala Petronas Towers, sak se mrknete. :)

No a pak dorazila do Banda Aceh a odtud uz si me odvezli az sem, do Calangu. Provincie Aceh je trosku specialni, temer v cele Indonesii vladne islam, nicmene tady si prosadili roku 2005 zakon Sharia, takze verte nebo ne, uz dva dny jsem nemela pivo (posledni v KL) a pravdepodobne ho jeste dlooooooouho mit nebudu. Tomu rikam ocistna kura. :D Kdyby slo jen o alkohol, tak to jeste jde, ale je tu vic veci, na ktery musi clovek stale myslet. Spoustu veci si nechat pro sebe a parit se v tech dlouhejch vecech teda taky neni zadna vyhra, satek nastesti nosit nemusim. :)
Je to zajimavy, Megan, vlastne moje sefova, tvrdi, ze byt tu v tomhle case, osm let po tsunami, je hodne poucny. Clovek vidi vsechny ty projekty, ktery tu byly zavedeny a jak dopadly. A je to tak, kdyz jedes podel pobrezi, tak vsude jsou stejny domy, jen vybudovany ruznejma NGOs (neziskovkama), nektery jsou krasne zabydleny i dostaveny, jiny zas prazdny a rozbity a ostatni temer spadly, pac nebyly postaveny tak, aby vydrzely zemetreseni... :/ vsechny sou v hodnote cca 300tisic, aby mel kazdy to samy. Po vlne jako takovy tu moc uz znamky nejsou, obcas narazis na zniceny zaklady domu, na zbytek polamanych stromu, popadanych mostu, ale jinak bys to asi ani nepoznal, jak tu vsechno rychle roste, je to pekne zeleny. Lidi o tom nemluvej, pac vetsina z nich sou prezivsi, co ztratili vsechno vcetne rodiny...

Bydlime asi 100m od plaze, je tu jedna vysoka coco palma a tam az pry sahala vlna. Je to tak strasne vysoko, ze si clovek vubec neumi predstavit, ze neco takovyho vubec muze vzniknout. Kdyby tu bylo vsechno pripraveny jako je ted, nemuselo by to vubec skoncit tak tragicky, sou tu evakuacni domy, plany, alarmy... ale clovek se vetsinou uci z chyb, jasne...
Ja vlastne bydlim trosku dal, tohle je projektovej barak, ja sem ubytovana v takovym spolecnym baraku nejen pro zamestance Caritas, bydli tam tak 20 lidi a vlastni to nakej policajt, tak je to pry bezpecny. Mam takovou malou kobku na prizemi, kde sice okno je, ale do predsine, kde se parkujou motorky, takze zadna vyhra. Zachod a super indoneskou sprchu (kyblik v nadrzi s vodou)- jedna mini mistnost  sdilim s financni manazerkou, milou indonesankou co nenosi satek, juch. Nastesti mam spunty do usi, pac sem se bala bordelu z mesit, nicmene nakonec se ukazalo jako vetsi problem to, ze panove moc nespej, povidaj si u caje s kamarady dloooooouho do noci. no a pak prave parkujou tu motorku hned vedle myho okna. :D pokoj je vtipnej, nebo teda reseni elektriny - vcera mi tam namontovali zasuvky (predtim byla jen venku), abych nemusela tahat kabel pres okno. No a ejhle, kdyz vypnes svetlo, vypne se i cela zasuvka, tj, i vetrak. Takze bud spis pri zarivce s malo zvirenym vzduchem, nebo ve tme ale s krasnym 30stupnovym vlhkem, ktery ti doslova doseda na telo... takze sem se pekne v noci varila, na dnes jsem to vyresila a mam malou lampu a zarovku vysroubuju... uff. Ze pry spej indonesani (kdyz spej) se svetlem, bojej se duchu...

je toho tolik, ze veci o projektu si necham na pozdejc (motivacni foto z terenu nize), a vubec dalsi dojmy.

Jen se jeste podelim, ze sem pred chvili dostala Yamahu Vega, peknej starsi skutr, ktery by me mel dopravit kam si budu prat, takze vetsinou do terenu. Treba ho brzy budu parkovat i ja pred svym oknem. :D

jdu si na sebe pustit vetrak, nebo se rozpustim...

mejte se,

Bara Baru - Bara je ohen a Baru novy, takze netusim, co si z toho vybrat. :D