Jog Jog Jogja!

Tak jak jsem slibila,

popisu Vam neco o meste, kde ted travime dva tydny na intenzivnim jazykovem kurzu. Cesta ku kurzu byla trnita (teda ne ze strany sefa, ale organizatoru :)), ale jak uz to tak byva, veskery stresy kolem se nakonec vyplatily. :)

Jogja je studentsky mesto, plny studentskych atrakci a cen :)

Mame za sebou presne tyden a co se tyce jazykovych schopnosti, ta nalejvarna osm hodin individualu denne mi uz neco dala, i kdyz co si budem nalhavat, uz ted se bojim, ze se vratim a porad jeste farmarum nebudu rozumet, i kdyz budu asi moct psat a cist aspon pracovni mejly... No, sak uvidime, jeste me ceka 40 hodin a kurz vareni. :) 

Ucime se nakonec ve skole Alam Bahasa, pac prvni doporucovana skola uz byla samozrejme plna (kdyz to muj kancl zacne resit tyden predtim, nez mam zacit...), ale i tak jsme velice spokojeni a prekvapeny profesionalitou skoly. Vsechno je skvele zorganizovany a jeste jsem se ani na jedny hodine nenudila a to je co rict, pri ty nalozi, co mam. A uz sem i zvladla zkusit si svoji prvni indo batiku voskem, no, to az nekdo uvidite, tak se velice pobavite. :)

Uzasne Affandiho muzeum/galerie

Ale ted k Jogje, Yogye, neboli Yogyakarte. Jogja je byvale hlavni mesto, momentalne asi s pul milionu lidi, a rekla bych, ze z toho tak pulkou studentu. Je to mesto sultana, kultury, historie, vzdelani, umeni, skvelyho jidla a cen, sopek, krasnych plazi, batiky a stribra. No, jestli v tom nekomu neco chybi, sem s tim. Ja jeste dodam, ze krome toho z ni mam zatim takovy pocit, ze je to nejcistejsi Indo mesto, ktery jsem za ten rok videla... Takze verte nebo ne, hned jsme se tady do toho zamilovali a velice tise pomluvili Swisscontact, proc nepresidlil HQ sem, misto drahy a spinavy Jakarty. :)

Balet Ramayana v Prambananu

No a co se tu da teda konkretne videt? Tak krome jednech z nejvetsich budhistickych chramu na svete typu Borobudur nebo Prambanan, spousta dalsich historickych a zajimavych staveb. Z kultury a umeni je to napriklad uzasny open-air balet Ramayana na namet stejnojmenneho indickeho eposu (pro me zatim nejvetsi zazitek, skoda, ze zaclo prset a skoncilo to predcasne, ehm), tradicni javanske stinove loutkove divadlo, na ktere se teprv chystame a navsteva velmi zajimaveho muzea Indo malire Affandiho, nad jehoz expresionistickymi dily sem si jen posteskla, proc se o nem u nas vubec nevi...

Na stare Hindu chramy narazite v Jogje vicekrat

No a kdo chce neco nejet pasivne videt, muze si vylizt na nekterou z okolnich sopek (jako napriklad Merapi, ktera je ted ale ponekdu aktivni, tak ji nechavame na priste, dobre... trosku i kvuli tomu, ze sem se balila z jeste nevybalenejch krabic na tri tydny ve dve rano a uplne zapomnela, ze sou obcas potreba pohory, a nejen balerinky, ehm...), vyjet si do okoli na kole/ motorce /busem /vlakem a pokochat se zemedelskou krajinou nebo prekrasnejma plazema, zasurfovat si, prozkoumat naky jeskyne, a ti mene sportovni ci akcni si jen muzou zkusit tradicni Indo batiku (snad lip nez ja :D), ochutnavat mistni speciality a nakupovat a nakupovat. :)

Takze jak vidite, Jogja nas zaujala natolik, ze jsme ji pridali na list "musite videt, pokud vkrocite na Javu".

Nejen tuto plaz (tato Drini) v okoli Jogjy najdete

Bohuzel, casu je velice malo, takze si i my nechavame nejaky jeji prozkoumavani na pristi navstevy.

Diky, Swisscontacte, za umozneni mi straveni tu dvou tydnu, vratim Ti to tvrdou praci. ;)

Zpatky v Jakarte a hodinovy Rantepao

Po dlouhe dobe Vas zdravim z Indonesie!

To vite, i ja jsem si musela udelat dovolenou a ty tri tydny v Cechach mi nedaly cas na nic jinyho nez rizky a pivo. :) No, to trochu kecam, ale ted s odstupem casu uz mi to tak trosku prijde...

Ach, uz mi to i chybelo...

Takze po techto trech tydnech, a predchozim stehovanim do Jakarty, jsem se sem vratila a ted je tomu presne tyden. Povim Vam, jeste jeden tyden v Cechach a uz se mi sem ani zpatky nechce. Tento pocit nastesti presel hned druhy den, kdy se na me navalila prace, ktera me tak bavi, ze mi to vubec nevadi a kdy sem se po rychlem neplanovanem odcestovani na Sulawesi zas rozhlidla a vzpomnela si na to, jak je to tu na venkove krasny, a jak me ty ryzovy policka s buvolama a pobihajicima husama a slepicema vzdycky pohladi na dusi... :)

A hura zas na farmy! Joo, co tam budu
delat, to se zas nevi. :)

Takze poporade. Nic neni ruzovy, takze nikdo me doma necekal, najit to bylo s taxikem divoky (ano, nic jako taxikarsky zkousky se tu nevede, takze casto neznaj ani ty velky ulice, a GPS sem esce asi nedorazila), veci tu zadne jeste nebyly a v kancelari sem samozrejme byla presunuta z pekneho mista na misto mnohem horsi. Plus v pondeli rano mi rekli, ze jedu trenovat studenty na Sulawesi a opet se nevi, co tam vlastne mam delat. :) No, zivot v Indosce me poucil, tak jsem nakonec nekolik veci zorganizovala (na coz samozrejme nikdo nemyslel), a odjezd byl lehce klidnejsi nez moh bejt.

Ale to zas preskakuju, jeste jsem chtela napsat, jak mi zas najednou prislo divny, ze tech lidi je na motorce nejak moc, ze vezou na ni satelit, nebo dvere, ze se vsude strasne troubi a vubec je to cely takovy hlucny a spinavy... No, ted uz mi to zas prijde normalni, je to dobry. :) V pondeli dokonce dovezli krabice z Medanu a ve stredu vespu a kolo. Coz zni super, a ja mela fakt radost, ze to zvladli se zpozdenim pouze nekolik dni, ale od vespy ztratili klice a helmu nechali v Cargo kanclu v Medanu, ze je nakyho zamestnance. :/ Takze jak vidite, nerikej hop.... Po klicich se patra, a uz se pripravujem na to, ze budem muset menit zamek a ze to za nas nikdo neudela... Ach.

Skoleni kolegu s tabletama :)

Tak a ted z divoky Jakarty na Sulawesi. :) Skoleni probehlo s nejakyma ztracenyma nervama celkem v poradku, nastesti tam byli dva kolegove, co mluvej anglicky, tak neco prekladali. Nicmene jak sem psala, ze me zivot v Indosce poucil... Stale jeste dostatecne ne, takze opet pro priste: Indonesani nikdy neudelaj nic, co ocekavas, ale co pravidelne overujes. Uvidime, jak moc se tohoto budu drzet a jak mi to pujde. :)

Prekrasny Rantepao ve strednim Sulawesi

Zaver pracovni akce probeh jeste hektictejc, a to turismem po indonesku. Ano, tahli sme se nekolik hodin (tady se jede 500km i vic jak 12hodin), abysme hledali v noci dve hodiny predrazeny ubytko (zatim nejdrazsi, co sem v Indo platila sama, a opravdu to za to nestalo) a nakonec od sedmi do osmi rano probehli velice ignorantsky Rantepao, jedno z nejvetsich lakadel v Indonesii vubec (Bali nepocitam jako Indonesii :)). Takze sme vbehli na pohrebiste ve skalach a do "tradicni vesnice", kolegove udelali asi tisic selfie fotek mobilama a tabletama, nakoupili zabky s napisem 'Toraja' pro deti a jelo se do Makassaru, kde jsem ted po sedmi hodinach cesty na letisti smerem Yogyakarta.

Mno, na Rantepao, neboli Toraju, je potreba samozrejme nekolik dni, idealne v sezone pohrbu (cerven + prosinec) a je to tam tak krasny, ze timto se az stydim rict, ze sem tam byla. Ale co uz, fotky taky naky mam, a uz se tesim, az si taky o tom neco prectu, co vlastne to vsechno znamena a az tam pojedem opravdicky. :)

Toraja je krasny kopeckovy kraj s nejlepsim kafem v Indosce :)

Dalsi zkusenost pro priste, Indonesani neplanujou vubec nic, takze jestli nechces prijit o nervy, petkrat se zeptej a over si to, jak to teda je. :)

Tak, a to je z meho prvniho hektickeho tydne v Indosce vse, a priste Vam napisu, jak je hezky v Yogyakarte, kde ted stravime s Martinem 14 dni na jazykovem kurzu...

Baj!

P.S.: s trochou zapasenim s novym pocitacem a plnou hlavou Bahasy publikuju blog o par dni pozdeji z Jogjy...