Hromadna doprava v Etiopii

Cestovani je tu pomerne divoky, vetsina spoju vyrazi v pet, sest rano, nektere minibusy i driv, takze to opravdu neni zeme pro nocni sovy...
Asi bych mela nejdriv upresnit, jaxe tu vlastne da nekam dostat... Je to hromadnyma autobusama, ne prilis pohodlnyma, nicmene listky se prodavaji vtesinou jen na sezeni, pak minibusama, ty sou soukromy, trosku drazsi a rzchlejsi, samozrejme obcas jezdej dost divoce. Pak ISUZU truckama, vetsinou maj zbozi a treba dalsich padesat lidi vycuhujicich z korby... po meste sou to minibusy, klasicky trikolky Bajaj a v Addisu dokonce MHD busy. No a kdo ma vic penez, muze letet... jedna cesta je cca 50USD a pokud se mas rozhodnout, esi byt dva dny v buse nebo hodinu v letadle, tak je asi jasno. Letadla jsou vrtulaky, letiste roztomile maly a neusporadany a vystupovani ze schudku primo na ranvej proste bozsky. :)

Stalo se nam pri cestovani tady uz spousta veci, tak asi vyjmenuju ty nejzajimavejsi... Pri ceste minibusem z Addisu do Bahir Daru ve tri rano nas zastavil chlap se zbrani (zpravidla vyrobenou v Brne) a to sem se malem po..., pac se mi sazmorejme honily hlavou rady, jak necestovat v noci, pac je tu jeste pri hranicich spousta guerril, atd... nastesti nas jen skouknul a pustil dal.... Zkusili jsme i truck, ale pac je ted zakazano vozit cizince, je to s bilou prirazkou... tak sme zaplatili sileny prachy, abysme se dostali kam potrebujem... takze jako pytle s moukou sme se vezli na korbe spolecne s dalsima asi 50 mistnakama... tohle by melo bejt zadarmo a ne za polovinu ceny mistni letenky, ale coz i to byl zazitek...
vcerejsi jizda busem byla taky vesela... jeli sme busem z Turmi do Jinky, tenhle bus jezdi jen jednou za tyden, kdzy se kona trh... sice sme se tam narvali, ale toho ruchu kolem, museli za nama zatlacit dvere, aby bylo mozny je zavrit... koluji tu vtipy o 300lidech v autobuse, uz chapeme proc... vubec se nedivim, ze sme asi po sto metrech hned pichli... psala jsem, ze se vetsinou prodavaji listky jen na sezeni, tohle neni ten pripad, ale nedejboze, kdyz narazis na dopravni policii. Ridici vedi, ze jsou ve meste, takze pred nim sme asi 30 stojicich lidi nechali vystoupit (nas tam nastesti nechali) a ze je nabereme zas za rohem, ale policajti byli vsude, takze lidi bezeli ve 40stupnich v poledne za nama, k tomu se pridal policajt na motorce, ktery evidnetne nebyl uplne blbej, az sme zastavili za mestem, dvacet sedicich se vybralo presvedcovat policajta, ze to prece jinak nejde, kdzy je jen jeden spoj tydne a autobus se nakonec kousek vratil pro chudaky vysazeny... male a asi ne uplne neobycejne zdrzeni po ceste.... paxme se vybrali minibusem a ten se zase s nama dvakrat otocil, kdyz nechtela posadka pristoupit na cenu stanovenou ridicem...
jak je videt, cas tu nehraje vubec zadnou roli.
nakup listku je taky obcas dost vycerpavajici... treba v takovym Addise je jedno velky autobusovy nadrazi a cca 40 okynek hned vedle sebe prodavajich listky, odpoledne to jeste slo, ale rano kolem paty se to promeni v silenstvi... z kazdyho zamrizovanyho okynka vycuhuji cca tri hlavy, 7 az 10 rukou a vsichni se prekrikuji a nevim presne, ceho se tim snazi dosahnout... napisy v latince nikde nejsou, takze musite jit bud za instinktem, nebo se zeptat nakyho hlidace a on Vas dovede k prvnimu okynku, kde nemaj, pak Te poslou dal a dal az nakonec, pokud mas stesti, jeste dostanes posledni misto v buse...
anebo prijdes moc brzo a cekas jeste nekolik hodin, nez se bus zaplni.

kdzy mini/bus zastavi, sebehnou se klasicky prodavaci s tim samym zbozim a rvou Ti dovnitr vse vcetne kohoutu...
o slepicich uvnitr a ovcich na strese, zvracejicich po ceste atd. netreba ani vykladat, pac to uz bylo i jinde...

stastnou cestu vsem pri cestovani nejen v Etiopii ale i v jinych rozvojovkach :)

Jizni Etiopie, aneb zazitky na cely zivot...

Opet zdravim, delim Etiopii zatim na severni a jizni, pac je to opravdu uplne neco jineho...

Po dvou tydnech mezi lidmi stale zabalenych v dekach, klepajici kosu po vecerech a neustalem oblikani a svlikani se v zavislosti na sile slunicka, sme se konecne vybrali na jih... no a co si budem povidat, ted si rikam, ze sem se mela vyprdnout na sever a jet rovnou sem, tohle je to, proc jezdim tak rada do tropu...

vubec sme vlastne nevedeli, jak to tu provedem, pac tu pry neni poradna mistni doprava a musis si pujcit jeepa, idealne na 6-10dni... ale 150USD na den fakt nemame, takze sme se dopravili sockou na jih a pak planovali a zjistovali, jak to teda je... vsechno sme zvladli sockou (i kdyz nektery busy jezdej jen dvakrat tydne, o tom ale vic v jinym prispevku), jen jednou pujcili auto a jednou se svezli s nakou neziskovkou, takze parada...
na jeden den sme vyrazili do Nechisar NP, tentokrat s lodivodem a ozbrojenym scoutem a chodili sme mezi zebrama a gazelama, wow! bohuzel krokouse a hrochy sme sice videli, ale dost malo, taxnad priste nekde jinde...

nevim, esi vite, co vlastne jih nabizi, krome zeber teda... je tu plno domorodych kmenu, urcite znate obrazky pomalovanych lidi s talirema ve rtu, velkyma rohama v usich, vlasama upravenyma hlinou, ozdobenyma koralkama... tak to tu vse muzete najit... zijou tu stale tradicne, v kemnovych vesnicich.... bohuzel je uz taky znamo, ze za nima jezdi cim dal vic bilejch, ktery prijedou dzipem, vyskacou z nej, projdou vesnici, udelaj sto fotek (za kazdou si KAZDY REKNE 1-5birr - stejny jak Kc) a zas odjedou.... takze esi Vam to pripomina zoo, tak to opravdu tak je...
tomuhle sme se snazili vynnout a opravdu se nam to i podarilo za coz dekujeme nasemu mistnimu pruvodci Ginovi, se kterym sme stravili tri dny u kmene Hamer, presne tech, co si zamotavaji vlasy takovou okrovou hlinou a maji neuveritelny zvyky... porad nemuzu uverit, ze jsme neco takovyho zazili, meli jsme stesti, pac je ted sezona oslav, sklizne a takove maturity pro kluky, takze sme tohle vsechno videli a mohli dve noci stravit s nima... tancili a zpivali sme s nimi, pili a jedli pro nas neuveritelne nedobry veci, spali s nimi venku mezi kozama, setkali se s nacelnikem a jeho rodinou, a bavili se s nimi jak ziji...
myslim, ze uz sme se nekolikrat dostali hodne mimo civilizaci, ale nikdy sme uz nenarazili na lidi stoprocentne negramotny, bez mobilu, televizi, zapadniho obleceni a tohle nas presvedcilo, ze takovyhle jednoduchy kmeny jeste stalo jsou, i kdzy nevime, jak dlouho jeste budou...
k te maturite pro klukym rika se tomu bull jumping, ma to nekolik fazi a my byli pri dvou, prvni byla priprava, mleti spousty ciroku, tanceni, zpivani, ta druha byla nejdulezitejsi, kluk (vetsinou mezi 18-25let, nepocitaji si roky), ma prebehnout stado byku (12-20, zalezi na dalsich lidech, kolk mu zvoli), kdyz se mu to podari 4x, tak je silny a vic zadany... aby se mu to povedlo, taxe jeho pribuzne (vc. cca 10letych holcicek a tehotnych) nechavaji bicovat, cim vice sramu maji, tim lip... kdo neuvidi, nemuze nikdy uverit, ty zensky to opravdu vyzadujou a cela ta ceremonie je pro nas zapadaky naprosto nepochopitelna... pote se kluk (bull jumper) cely oholi a po nejake dobe se i on stane bicovacem (muze bicovat dalsi zeny pri dalsi ceremonii), ihned pote uz si zacina vybirat nevestu, samozrejme si vybira on, ona musi souhlasit... je to hodne komplikovany proces, tak to tu nebudu vypisovat, chtela sem ti rict, ze me to naprsto fascinuje a byl to jeden z nejsilnejsich zazitku myho zivota.... mela sem tak strasnou radost, kdyz ten klucina ty byky preskakal, ze sem se malem rozbulela. :)
no, ale tak aby to nebylo jen vsechno super, taxme si rekli, ze se podivame jeste za jednim kmenem, Karo, na to sme si museli pujcit jeep, nic tam opravdu nejezdi a je to pustou savanou. no a presvedcili sme se, jak to opravdu chodi, prijedes, zaplatis sileny poplatky za auto a vstup do vesnice a pak uz kolem Tebe jen vsichni behaj, naprosto ulitle a nerealne ozdobeny a chtej PHOTO PHOTO, BIRR BIRR... takze sme tam byli hodku, zkusili s nima navazat rec a nic nevyfotili.... s naprosto klidnym svedomim sme odjeli a stastny, ze to nemusime absolvovat vickrat a ze nechceme takhle videt zadny dalsi kmeny jinde nez na googlu...

no a ted uz sme zpet v Arba Minch, cesta sem byla z Turmi utrpna ale zvladli sme ji za jeden den! zitra odjizdime do Addisu a odtamtud do Hararu, naseho posledniho cile...

baj baj

Salem z Etiopie!

Huf, zapaseni s novym blogem, stary mi zrusili ale nekolik prispevku se mi podarilo zachranit...

no, ale k veci, taxem zas na jinem kontinente, poprve v Africe, kde se bohuzel slabsi pristup k internetu odrazil na poctu mych zprav. :)

mame za sebou uz tri tydny, prvnich par dni bylo asi nejtezsich, zvyknout si na to, jak to tu chodi, naucit se dychat v neuveritelne zasmogovanym Addisu, snazit se nebrat si tu silenou chudobu, na kterou clovek narazi na kazdym kroku, neohlizet se za kazdym vykrikem FARANJI, FARANJI (cizinec)... nastesti uz mame praxi s tvrdym smlouvanim z predchozich cest, coz nam to dost ulehcuje...

prvni dva tydny sme se vybrali na sever, tzv. historicky okruh, ktery je kolebkou ortodoxniho krestanstvi (dostalo se sem driv nez do Evropy), patri sem mesta Bahir Dar, Gonder, Lalibela a Axum, posledni jsme vynechali a radsi se vybrali do prirody pryc od lidi do NP Semien Mountains.
Prvni tri mista sou zajimavy, nicmene asi staci to jendou videt, pokud nejste zrovna historicky nebo ortodoxni nadsenci... me z techto mist nejvic zaujala tradicni doprava na papyrusovych lodkach jmenem tankwa, zpravidla polopotopenych, tradicni nekolikahodinovy pohreb se zpevem a navstevnikama v bilem, dalsi pohreb, tentokrate premiera, ktery tu vladnul 15let a ktereho evidentne 99% civilizovanych obyvatel milovalo a doted je jeho obrazek videt vsude (vc. tricek, cepic, batohu, zpetnych zrcatek - ano, misto zrcatek je tam vlepena fotka; obrovskeho billboardu pres deset pater, ....), Novorocni mse v chramu vytesanem do kamene(ano, prave tu zacal rok 2005, maj to tu posunuty), mistni shoulder dance v kulturnim klubu (kde sem se taky neco priucila, muzu neco ukazat, mrknete treba sem http://www.youtube.com/results?search_query=shoulder+dance+ethiopia&oq=shoulder+dance+ethiopia&gs_l=youtube.3..33i21.450.1528.0.1850.6.6.0.0.0.0.292.641.2j2j1.5.0...0.0...1ac.1.8s7N3F1-bhU ), vynikajici coffee ceremony s nejlepsim etipskym kafem, se zvykanim chatu (Catha edulis), mistniho povzbuzovaku, navsteva mistniho kina a shlednuti naprosto sexistickyho etiopskyho filmu... no a pak uz sem se opravdu tesila na klid o prirody...

jaxe zda ale, Etiopie neni jedna ze zemi, kde muze mit clovek v narodnim parku klid a byt sam, vsude je potreba aspon mistni pruvodce, scout (coz je ozbrojeny strejda, nas byl paradni), a vetsinou mula a vodic... takze my sme nastesti narazili na super kanadanku, takze pomer navstevnik/doprovod byl vyrovnany, mulu nepocitaje... potkali sme ale americanku, ktera mela jeste kuchare a muly mela tri, jakej ta z toho musela mit zazitek, to si neumim predstavit... Ty dechberouci vyhledy v Semienech, ktere sme videli predtim na fotkach, byly v nasem pripade bohuzel jen vysplhani se na vyhlidku v 4000m.n.m. a vsude mlecna mlha, takze naprosto doporucuju jet tam mimo cervec - zari... ale i tak to stalo za to, rada bych se tam vratila a stravila tam i vic nez 4 dny, samozrejme v jinou dobu... je to fakt magicka krajina, plna lobelii, pavianu, nadhernych ptaku a neuveritelnych geologickych utvaru...

pokracovani na jihu... :)