Drazi pratele,
tak uz se zas vesele potim v tropickym vedru. Nalila jsem do sebe pullitr kafe, abych se probrala z jetlagu, kterej me neprijemne ovlivnuje (mozna to je i tema trema pivama, co do me jeste vcera vecer Manfred nalil...)
Prijezd byl vtipnej, let z Kulace zakoncil steward uzasnym indoneskym karaoke zpevem Whitney Houston za ktery sklidil obrovsky potlesk (jen my ruce zustaly daleko od sebe), a cesta z letiste trvala pres hodinu a pul (tedy vic nez letadlo z KL do Medanu), coz hned probralo mou mysl a konecne ji docvaklo, ze uz jsem zas tu...
Domaci byli kdesi na veceri, takze jsem prijela do prazdnyho baraku, jeste, ze uz jsem tu byla a vedela sem, ve kterym z tech deseti pokoju se mam asi ubytovat a kterou koupelnu muzu vyuzivat. :) Po hodince uz jsem ale byla nakrmena a snad uz po tisici vypravela historky z nemocnic...
No a taky uz snad konecne vim, co budu delat. :) Prvni dva az tri tydny budu v kanclu seznamovat se s nasi databazi, tukat do ni data a tim srotit indonestinu a pak uz me ceka prvni vyjezd na Sulawesi, asi zatim jen na tri dny, monitorovat kakaovy farmy a pomahat s prechodem z papirovy na digitalni formu sberu dat. To mam pro zacatek program na prvni mesic... Pak mi bude sef monitoringu predavat svy veci, pac na konci roku odchazi, interesting...
No a na prechodu prosince a ledna bychom se meli stehovat do Jakarty, i kdyz ja si pry muzu vybrat, esi chci zustat tady, nebo jit tam nebo do Makassaru, to jeste uvidime... :)
Za chvili mi jde Manfred ukazat tu databazi i s mym pracovnim kompem Lenovakem, takze zatim baj baj a ozvu se se zazitky z kanclu.
Mejte se!
tak uz se zas vesele potim v tropickym vedru. Nalila jsem do sebe pullitr kafe, abych se probrala z jetlagu, kterej me neprijemne ovlivnuje (mozna to je i tema trema pivama, co do me jeste vcera vecer Manfred nalil...)
Prijezd byl vtipnej, let z Kulace zakoncil steward uzasnym indoneskym karaoke zpevem Whitney Houston za ktery sklidil obrovsky potlesk (jen my ruce zustaly daleko od sebe), a cesta z letiste trvala pres hodinu a pul (tedy vic nez letadlo z KL do Medanu), coz hned probralo mou mysl a konecne ji docvaklo, ze uz jsem zas tu...
Domaci byli kdesi na veceri, takze jsem prijela do prazdnyho baraku, jeste, ze uz jsem tu byla a vedela sem, ve kterym z tech deseti pokoju se mam asi ubytovat a kterou koupelnu muzu vyuzivat. :) Po hodince uz jsem ale byla nakrmena a snad uz po tisici vypravela historky z nemocnic...
No a taky uz snad konecne vim, co budu delat. :) Prvni dva az tri tydny budu v kanclu seznamovat se s nasi databazi, tukat do ni data a tim srotit indonestinu a pak uz me ceka prvni vyjezd na Sulawesi, asi zatim jen na tri dny, monitorovat kakaovy farmy a pomahat s prechodem z papirovy na digitalni formu sberu dat. To mam pro zacatek program na prvni mesic... Pak mi bude sef monitoringu predavat svy veci, pac na konci roku odchazi, interesting...
No a na prechodu prosince a ledna bychom se meli stehovat do Jakarty, i kdyz ja si pry muzu vybrat, esi chci zustat tady, nebo jit tam nebo do Makassaru, to jeste uvidime... :)
Za chvili mi jde Manfred ukazat tu databazi i s mym pracovnim kompem Lenovakem, takze zatim baj baj a ozvu se se zazitky z kanclu.
Mejte se!
